[ Webhosting profitux.cz ]
31.12.2010
Report: CONNECTION INDOOR @ Klub Mlýnice, Jeseník, 18.12.2010
aneb pohádka o tom, jak Mlýnice k dramendbejzu přišla

Za sedmero horami, devatero řekami a asi stopadesáti lesy bylo jednou jedno malé městečko jménem Jeseník, a v tom městečku byl jeden malý klub jménem Mlýnice. Lidé s náročnějším hudebním a společenským vkusem se tomu "klubu" však zdaleka vyhýbali a jeho jméno vyslovovali s neskrývaným opovržením, v jeho útrobách totiž vládla diskofilie, lákající každý weekend spousty lidí v bílých tričkách, s nagelovanými palicemi a opravdu nevyhraněným hudebním vkusem. Jenže bavit se u pouštění hudby z archivu Evropy 2 za posledních 5 let při pití lahvového piva za 50 korun nemůže nikomu vydržet věčně, a tak i návštěvnost klubu začala postupně upadat. Bez toho, aby diskofilie mohla vysávat peněženky nebohých diskantů, začala slábnout, až její moc opadla na takovou úroveň, že leckterou sobotu zel sál klubu prázdnotou. Ale jiným stylům hudby se klub přesto neotevřel.

Až doteď.

Radostná novina o chystané drumandbassové revoluci proběhla okolím jako blesk a vyvolala znechucení, úžas a také pořádnou vlnu zvědavosti. Stejně jako většina lidí jsem si tenhle troufalý experiment nemohl nechat ujít ani já, a proto jsem už chvíli po deváté, kdy měla party oficiálně začínat, nedočkavě přešlapoval ještě s pár lidmi přede dveřmi klubu. Avšak po vstupu dovnitř mě čekalo překvapení v podobě ticha - jen pár postav rozesazených okolo stolečků a za pultíkem pobíhající nervózní DJové s personálem klubu. Prý že problémy s mixem, že se to snad co nejdřív vyřeší. "Ach ta příprava, kluci", pomyslel jsem si a odebral se na bar. Pivo stále za 50...takže jednoho kapitána prosím a doufám, že bude brzo namíchaná ta absintová limonáda. Otázku "co teď" nakonec vyřešil opodál stojící fotbálek.

V momentě, kdy jsme se od něj zpocení odlepili, na stagi už to dunělo v breakbeatovém rytmu, místa k sezení se pomalu začala plnit přicházející mládeží a na parketě si ulítával jediný polák, který se do té doby stihl řádně nalít. Nezbývalo než užívat si dostatku místa na baru, odkud měl člověk zatím krásný přehled o celé scéně v klubu, a čerstvé limonády, která chutí i cenou stčila do kapsy valnou většinu nabízeného alkoholu.

Až s odbitím půl jedenácté se beat konečně zrychluje - za pultem stále 2Nine, ale z reproduktorů se line liquid funk, co to? Cybassův remix geniálního tracku My Girl od Madman & Poets, Netskyho I Refuse a různé více či méně provařené věci ve stylu Viper Recordings. Tak nějak jsem čekal trošku temnější výběr, ale na druhou stranu, není na škodu poslouchat taky chvilku něco jiného. Na to, kolik je už hodin, je ale parket stále podezřele prázdný. Počet osob před DJem vzrostl dokonce na pět a půl, bar se zaplnil a fotbálek už je v masivním obležení vášnivých hráčů, které při troše smůly do rána neopadne. Objednat si pití začíná činit stále větší obtíže vzhledem k rychlosti (nebo spíše pomalosti) obsluhy a k mému vzteku navíc nejsem puštěn ven při pokusu o konzumaci přátelského špeka se starými známými. Že prý by v tom měli zmatek? to je tak těžké opatřit si obyčejné razítko? Nicméně vyhazovač je neoblomný. Ani spásný nápad, ať mi nakreslí fixou na čelo třeba píču, nepomáhá. Nakonec úsilí vzdáváme, ok, chtěli jste to, máte to mít. Kam se poděli slibovaní "pohodoví lidé, kteří nás pustí tam a zpět kolikrát jen budeme chtít", ví jen Chuck Norris, ale vzhledem k rozhovoru vyslechnutému na začátku party odhaduji, že je na vině dosti nevybíravý přístup majitele klubu. Jenže slib je slib a špek je špek, odcházíme tedy na druhý konec klubu, škrtám zapalovačem a za chvíli jsou důkazy pryč. Zbyl jen dým, mísící se s mlhou na parketě a dýmem od jiných lidí ve stejné situaci.

Za pultíkem se někdy v průběhu našich peripetií objevila postava druhá - kdo jiný než INdex, vyznavač ostře řezaných beatů ostře vyřezaných do asfaltových placek. Proud tetrahydrocannabinolů zaplavuje můj mozek právě včas, kluci přechází ze zpívánek ke své klasičtější selekci - a funguje to. Lidí na parketě přibývá a pomalu nastává půlnoc. Oba DJové zmizli někam pod pult, moje sluchovody zachycují intro Last Days of Disco (Blokhe4d) a můj úsměv se roztahuje do blaženého úšklebku. Tak je to tady, poslední den disca v disco clubu Mlýnice. Splněný sen?

Sekundu ticha trhá řev sirény oznamující peklo, které co nevidět přijde. Hustota mlhy dosahuje kritických hodnot stejně jako hustota lidí na parketě. Les rukou, hlasivky na plný výkon a zpoza mlhy se vynořují dvě postavy v plynových maskách, ale už ne jako INdex b2b 2Nine, ale Flachsfabrique Therapists. Vřava na parketě se mění v čiré šílenství. Z toho co následuje poznávám pár věcí od Custom Soldiers a Black Sun Empire, horkou novinku Dessert (Miss Redflower & Neonlight), obě strany nejnovějšího releasu Red Light Recordings (Run It Red Remix a Hammerhead), něco od Xilenta a pár kousků z Ammunition Recordings, stejně jako ostré beaty Audia a Apexe, jednu starší pecku od Ewuna, nebo i takového Kubraka. Každý drop je doprovázen jásotem nadšených partypeople a já si to uprostřed vší té vřavy užívám na plné pecky. Z tranzu mě vytrhává až dubstepová vložka, kterou překvapivě většina lidí pobírá naprosto bez problémů. Už taky byl na čase nějaký ten oddych, ale rozhodně ne na dlouho - nějaké tři tracky (hodně málo času na objednání drinku při situaci na baru) a dnb je zpět na scéně. 2Nine mizí užít si zbytek párty a v klubu se objevuje drobná blondýna v doprovodu vysokého chalána se střapatou, tež blonďatou hlavou. To přišli IM Cyber a Flautistar, ale nezůstávají dlouho. Odcházejí nasát atmosféru party, zatímco nahoře za gramofony INdexovi ubíhá poslední půlhodinka jeho setu. Zaznívá ještě Ambush od Kubraka, Stigma od Noisie, Black Sun Empire - The Cooler (Audio Remix), Are You There taktéž od BSE, Golden Cities od Blokhe4d a pár dalších věcí, nenávratně ztracených v některé z děr mé hlavy.

Jenže čas je neúprosný a nastupuje headlinerka Cyberka a s ní bohužel pár trapných pauz způsobených Flautistarovým vrtáním se v CD playeru. Poté už se ale rozjíždí podmanivý příběh z rovin neuro-deepu, podle čehož se také mění atmosféra na párty, obecenstvo zlehka prořídlo, síla teasů poněkud zeslábla a lidé se houpou pomaleji, přelaďují na jinou vlnu, uvolňují se... A to je dobře, jinak by si nemohli vychutnat exkluzivní doprovod na sopránovou flétnu v podání Flautistara, jehož vystoupení mě doslova fascinuje - spojení drumandbassu a živé hry na hudební nástroj je pro mě úžasná kombinace a zrovna sopránová flétna jako by k tomu deepu byla přesně určena. Část tanečníků se dokonce přesunula na stupínek před DJe a je to občas docela zábavné pozorovat - některé slečny vypadají, jako by přišly na normální sobotní diskotéku (což není vlastně ani tak nepravděpodobné), na druhou stranu holčina s respirátorem sklízí můj zdvižený palec. Show IM Cyber a Flautistara mě neskutečně baví a je samotné baví zřejmě taky, soudě podle úsměvu na tváři Cyberky. Nechávám se unášet houpavými beaty a čas začíná ubíhat zase nebezpečně rychle...

Alkoholu v krvi přibývá, lidí zlehounka ubývá a ze vzduchu pomalu mizí poslední zbytky kyslíku. I samotné IM Cyber dochází stanovený čas (i když v první polovině noci se na lineupy očividně moc nehrálo) a střídá ji poslední z lokálních "sypačů", DJ P.S. V deepových kolejích nezůstává ani chviličku a pomalu přitvrzuje. Moc dobře sám za tu dobu ví, co mají v Jeseníku rádi. V paměti mi zůstává už jen DaVIP ? Deffecta, víc už hlava není schopná pojmout. Sevření hudby nechce povolit, ale únava je neodbytná, močový měchýř nebezpečně plný a dehydratace dosahuje neúnosné míry.

Po splnění potřeb se vracím se akorát na INdexův návrat na b2b s P.S.kem a nestíhám se divit, co tam ti dva předvádějí za šílenosti a kolik lidí je stále v ráži vlnících se na parketě. Není se ale čemu divit, jejich tvrdý a dynamický mix je těžké ignorovat vsedě - vycucne z člověka i ten poslední kousek energie, a pak už přichází jen ticho a důležitě se cítící vyhazovač informující poslední pozůstalé o konci party...

Odchod domů je ve znamení úprku před paprsky slunce a ledovým chladem. V hlavě mi krom blikající kontrolky nedostatku spánku krouží už jen jediná myšlenka: "Něco takového Mlýnice ještě NIKDY nezažila!"

________________________________

Po přečtení reportu se kdekdo možná bude divit, proč je napsaný tak, jak je napsaný. Vysvětlení je nasnadě - psát report na akci, na které jsem sám hrál, je poněkud zvláštní. A vzhledem k tomu, že měl být pověšen i na stránkách xbassu pro širší veřejnost, rozhodl jsem se napsat jej z pohledu "anonymního návštěvníka", což můj problém s psaním o své osobě celkem elegantně vyřešilo.

Máte-li chuť osvěžit si atmosféru party i nějakými těmi fotkami, poslužte si. A pro fajnšmekry tu máme dokonce i videjko z produkce Flachsfabrique TV zachycující některé z popisovaných momentů ;)

Photos by Gounes & Monkey
<a href='http://galerie.mlynice.eu/v/20101220/?g2_page=1' class='url' target='_blank'>vstup do galerie</a>
vstup do galerie
Photos by Skaddi
<a href='http://www.monsterbeat.cz/fotky/connection-indoor-18122010-by-skaddi.html' class='url' target='_blank'>vstup do galerie</a>
vstup do galerie
A na závěr slíbený videosestřih...
30.12.2010
MINIreport na FULLHAUS @ H-Club, Šumperk, 29.12.2010
Je půl druhé odpoledne. Systémy pro podporu interakce s okolním světem pomalu nabíhají, na sítnici dopadají první sluneční paprsky, do mozku pomalu přichází hlášení o škodách. Dehydratace na 92%, hlad, nová vrstva dehtu na plicích, tělesná hmotnost nižší o 3 kila, opět nakopnutý palec a žaludek ve velmi nestabilním stavu. Pohled do peněženky se těžce nedoporučuje...

Není pochyb, včerejší předsilvestrovská party v šumperském H-Clubu byla krutá, dokonce o moc krutější, než jsem sám čekal. Fejsbůková stránka akce sice napovídala více jak čtyřmi sty lidmi s potvrzenou účastí, jenže známe fejsbůk a známe lidi, že? Nicméně Pixieho jméno na lineupu je docela solidní tahák, na to se nesmí zapomínat, a v kombu s Phillipem TBC funguje ještě lépe (ironií bylo, že z naší mnohohlavé jesenické support crew tam kvůli zmíněným dvěma nejel skoro nikdo). Jako lineupový zmlsanec se sám divím vlastní účasti, nicméně podpora našeho zástupce za mixpultem INdexe posloužila jako dobrá záminka a kombinace neobvyklého dostatku volného času, finančních prostředků a lidí nadšených pro nějakou tu akci udělala zbytek. Konec roku je třeba si užít. A stejný názor mělo asi více lidí - čísla na internetu moc nelhala a výsledkem byl totálně narvaný H-Club, místy až nepříjemně moc. Odhadovat velikost stáda sice moc neumím, nicméně takových 600 hlav za noc tam být klidně mohlo, naštěstí v celkem rozumném poměru párků a rohlíků (a vemte jed na to, že nemluvím o jídle). Prostě opravdový FULLHAUS. Mimochodem, ze srdce děkuji člověku, který vyvěsil na stagi cedule oznamující zákaz kouření (který se kupodivu i celkem dodržoval). Jaký by byl na parketě vzduch bez něj si nedokážu představit, ani takhle to nebylo nic extra a vycházky ven do arktické zimy na pár doušků čerstvého vzduchu byly příjemným zpestřením, probíhajícím úplně bezproblémově v porovnání s prvním indoor Connectionem u nás. Za vstupné v přijatelné výši 120ti korun prostě člověk dostal pásku na ruku a mohl si chodit kam a kdy se mu jen zlíbilo. Kromě toho pro mě však nemělo do nižšího patra valnou cenu chodit. Fotbálek stál za prd, jenže kdo nemaže, ten nejede a podle toho to také vypadalo. Dvě hry a stačilo. Podobně s pivem na baru. Dva půllitry chcanek stačily též, poté jsem musel přejít na tvrdší. Alespoň že cena té kvalitě celkem odpovídala. Roztomilá spodní pidistage pro své pidiobecenstvo duněla tekknem tak mocně, že to šlo cítit i v podlaze nahoře, kde prozměnu duněly skoro celou noc neura a nutily mě přemýšlet, jestli dneska DJs vůbec znají něco jiného, než toho Ódyja. Nemůžu si pomoct, ale jako by všichni hráli úplně to samé. Pravda, Phillip a Pixie z nastolené neurolinky občas vybočili, ale veskrze ničím, co by mi vyrazilo dech (o Phillipových hrátkách s beaty a styly nemluvím, to už je zase úplně jiná kapitola). Srdce mi zaplesalo jen u stařičkého Raidenova Fallin'... Stejně je nakonec jedno, co se line z repráků, hlavně když se lidi baví. A také že se bavili - až do časných ranních hodin, leckteří opravdu do posledního dechu, což krásně ilustroval týpek v momentě našeho odchodu spokojeně spící na zemi před spodním barem. No když musíš, tak holt musíš.

Sečteno a podtrženo - i přes své mouchy byla FULLHAUS luxusní party s naprosto luxusní atmosférou, parádně završující letošní rok. Big up pořadatelům, palce vzhůru prostorám (+ strategické pozici) klubu a doufám, že další akce nebudou jen o domácích jménech, ale že časem přibydou i nějaká zajímavější, zahraniční. Potenciál by tu rozhodně byl...

EDIT: Tak podle vyjádření pořadatele byl můj odhad návštěvnosti stejně docela vedle, a to o celých 200 lidí (celkový počet osob něco okolo čtyř set).
17.8.2010
Connection open air 2010 jak to vidím já
Zmožen celoodpoledním pocením písmenek do celkem formálně laděného zhodnocujícího textu určeného na stránky xbassu mám tak nějak chuť pojmout tenhle článeček trošku ve "volnějším stylu". Pro lepší pochopení toho termínu Vám možná pomůže, když rovnou vyklopím, že letošní Connection byl prostě KUREVSKY DOBREJ. Alespoň z mého pohledu. Možná dost velkou část z toho dělal fakt, že jsem si naplno užíval malé plastové kartičky s artworkem laděným do modré, jež mě opravňovala koukat X.morphovi při jeho vystoupení přímo na prdel v ruce s pivkem, které mě nestálo ani kačku. Druhou velkou část měla na svědomí ta nádherná možnost si zahrát před lidmi, kteří chtějí poslouchat. Zatím možná ne všichni, ale i tak jich bylo dost a ten pocit, jak se jich ke stagi trousí postupně víc a víc, ten si prostě ani s mastercard nekoupíte. Hodinka od osmi je sice pěkně nevděčný čas, ale někdo to holt oddřít musí, na to abych si mohl dělat nárok na ty lepší mám před sebou ještě hodně práce, moc hodně. Třetí půlku toho, proč byl letošní Connection tak kurevsky dobrej, dělal samotný "styl" akce. Člověk, který přišel poté, co si po dobrém obědě dal menšího šlofíka a cigárko a pak se ještě pro klid duše pořádně vysral (tedy člověk, co dorazil někdy kolem třetí, kdy se oficiálně otevřela brána festivalu) se při troše dobré vůle do večera nenudil. Letošní Connection byl prostě na úrovni. Závody free skierů skákajících do obrovského nafukovacího bagu (představte si tak 20x větší nafukovací hrad bez věžiček) a možnost skočit si do něj sám, bez lyží z přistavěné věže, závody v motání špeků, xbox stánek, "swing na bagru" a další srandy, no a samozřejmě také tuny jídla a hektolitry pití - nechybělo prostě nic. Ti vymazanci tam nahoře se dokonce tentokrát ani nespletli a poslali objednané slunečné počasí na správnou adresu, a že si to kluci pořadatelé po tolika prochcaných ročnících zasloužili! Lidi pařili jako o život, chlastali taky jako o život a celkově to vypadalo, že se všichni výborně baví. Doteď jsem nepotkal nikoho, kdo by si to nejradši nezopakoval...ostatně, jak to vypadalo si můžete udělat obrázek sami z následujícíh fotoalb, které se zatím objevily na facebooku. Další fotky se pokusím brzo doplnit.


Příprava
<a href='http://www.facebook.com/album.php?aid=17148&id=118975168146857&ref=mf' class='url' target='_blank'>vstup do galerie</a>
vstup do galerie

Photos by Pavel Schlemmer (GaragePhoto)
<a href='http://www.facebook.com/album.php?aid=2043168&id=1458631926&ref=mf' class='url' target='_blank'>vstup do galerie</a>
vstup do galerie

Photos by Helena Schrommová
<a href='http://www.facebook.com/album.php?aid=18015&id=1761769759&ref=mf' class='url' target='_blank'>vstup do galerie</a>
vstup do galerie

Photos by Yoghurt-Foto
<a href='http://www.facebook.com/album.php?aid=18617&id=128423917190905&ref=mf' class='url' target='_blank'>galerie 1</a> / <a href='http://www.facebook.com/album.php?aid=18618&id=128423917190905&ref=mf' class='url' target='_blank'>galerie 2</a>
galerie 1 / galerie 2

Photos by Štěpán Janhuba
<a href='http://www.facebook.com/album.php?aid=70368&id=1255722386&ref=mf' class='url' target='_blank'>galerie 1</a> / <a href='http://www.facebook.com/album.php?aid=70471&id=1255722386&ref=mf' class='url' target='_blank'>galerie 2</a>
galerie 1 / galerie 2
Mimochodem, konečně jsem jednou nezapomenul zapnout nahrávání, a vy si tak můžete poslechnout záznam mojeho setu - stahujte zde.

Tracklisting:
01. State of Mind & Chris.SU - Deeper
02. Survied - From Below The Crashdepth
03. Paralyzah - Mar Adentro
04. Mizo - Sea Riddle
05. Engage - Future Philosophy
06. Nvader - Old Rivals
07. Xilent - Vertical Horizon
08. Paperclip - Force Choke
09. Dyamorph - Hydroforce
10. Rico & Sol (Forensic Crew) - Cooperative Kain
11. Black Sun Empire & Noisia - Hideous
12. Zardonic - Another Presence
13. Imprintz & Kloe - Shade Of The Knight
14. Kung - Atomic Blondie
15. Marqus - Neurogirlz
16. Xilent - Divide You
17. Kung - Sarcasm
18. Black Sun Empire - The Cooler
19. DaVIP & Encode - High Technology
20. Bes & Flame - Eurofunk
21. Marqus feat. Mecca - Badman
22. Robax - Segafunk
28.7.2010
Report: LET IT ROLL 2010 @ Pískovna Oplatil, Staré Ždánice
Je libo ještě trochu bahna?

Datum dvacátého třetího července bylo v mém (byť jen pomyslném) kalendáři zaškrtnuté už hodně dlouho. Letošní LIR Open Air měl být můj první. Třásl jsem se sice už na ten minulý, ale z akutního nedostatku finančních prostředků jsem si jej musel odpustit s náhradou v podobě Summer Of Love - jak se letos ukázalo, náhradou velice nedostatečnou.

Hektický týden před festivalem samotným se konečně přechýlil ke konci a já najednou seděl v červeném, těžce přetíženém puntu, na GPSce cíl Staré Ždánice u Pardubic, kam jsme nakonec dorazili pro zbytek posádky relativně v klidu, pro mě bohužel dost pozdě, protože jsem měl být v 5 hodin na místě a pomalu rozjížět VIP stage. Ten náš červený drobek bohužel neunesl tíhu našich zadků, všech krámů a posilováků, které jsme s sebou tahali, a k tomu snad nejvyšší teploty za celý weekend a kousek od cíle nám se syčením motoru vypověděl na nějaký čas službu.

Cestou z kempu jsem začal litovat, že jsem si s sebou nevzal mapku, než jsem si v hlavě srovnal kde jsem, prolezl jsem celý prostor křížem krážem, ale když jsem už s mírným zpožděním, bez doprovodu a celý propocený dorazil na místo určení, zjistil jsem, že se vlastně nic neděje. Všude se ještě všechno chystalo a VIP stage nebyla vyjímkou. Podal jsem si ruku s kluky z drumandbass.cz a jejich sličným doprovodem, poštelovali jsme stage do výsledné podoby, já si odehrál svůj setík a celý šťastný z toho, že jsem to ani moc neposral, jsem se vrhnul do víru prvních návštěvníků festivalu, kterých v 7 večer už požehnaně přibylo. Po pár pivech a fajnovém pokecu s pohodovými lidmi jsem se vydal zpět na VIP stage pro své věci, ale ouha, cesta, kterou jsem se tam dostal dřív, už byla zavřená. Securiťák, který ji hlídal, se dost divil, když jsem mu líčil, jak jsem tudy před pár hodinkama v klidu procházel, ale nakonec jsem se s ním dohodnul a do backstage mě pustil (ona byla stejně chyba ve mě, obyčejné VIP se do backstage totiž nedostane a oficiální vchod k VIP baru byl o kousek vedle :)) Nakonec jsem našel i úschovnu situovanou před branami prostoru. Docela by mě zajímalo, kolik lidí si v ní nějaké věci schovalo, protože byla celkem malinká, a také jak těžké by se do ní asi bylo dostat, když v ní zrovna nikdo neseděl, ale rozhodně to byla lepší volba, než si schovat cennosti do stanu. Nechal jsem si tedy uložit své hračky a konečně mi nic nebránilo v plném ponoru do akce (a do pomalu přibývajícího bahýnka).

Počasí tou dobou už zdaleka nebylo tak příjemné jako odpolední vedra a začínalo se kazit, tak jsem se prozatím schoval na Take Control stage, kde tou dobou začínal roztáčet desky Brooklyn a celým šapitó vládla uvolněná atmosféra. Tedy, že to byl zrovna Brooklyn se mi podařilo zrekonstruovat až ze vzpomínek a lineupů na netu, na místě jsem žádné neobjevil. Chytří lidé si holt vytiskli lineup doma, hloupí a zapomnětliví měli bohužel smůlu. Zanedlouho poté, při dalším výletu pro tekutý chléb, jsem se dozvěděl z papírů rozvěšených okolo, že Original Sin z (doteď) neznámých důvodů nenastoupil do letadla a tedy ho zastoupí Matrix, přičemž na jeho parťákovi Futureboundovi zbude set, který měli hrát původně spolu. Oba zmijí kluky (neplést s Deadly Vipers) jsem chtěl vidět, tak jsem se posléze odmotal na hlavní stage, kde bylo poměrně dost narváno a to se mi vůbec nezamlouvalo. Po chvíli neužívání si jsem se radši přesunul zpět na TC stage a nechal se unášet poklidnějšími rytmy. Druhý, pozdější pokus o průnik na main stage za účelem spatřit britskou pop star Sub Focuse, skončil bohužel stejně jako ten první. Venku se totiž mezitím už opravdu ošklivě rozpršelo a u letadla se nedalo absolutně dostat pod střechu. Masa tlačících se a pařících těl byla příliš těsná a já byl sice posílen alkoholem dostatečně na to, aby mi nevadilo brodění se bahnem a kalužemi, ale stále jsem měl na rozdíl od mnoha jiných dost slušnosti na to, abych se hlava nehlava nevrhal do davu v marné snaze dostat se aspoň o píď blíž ke kokpitu. Prohlédl jsem si tedy aspoň z dálky Nickův pompézní nástup a poté znechuceně odkráčel, opět směr Take Control, kde tou dobou zrovna hrál Calibre. Teď mě zpětně docela mrzí, že jsem úplně zapomněl na Wakata stage, která prý neměla chybu, ale pozdě bycha honit, breakbeat si budu muset užít jindy. Calibreho vystřídal Marcus Intalex a já po pár procházkách k v tu dobu ještě relativně čistým toikám usoudil, že si radši hlavní stage pro zbytek večera odpustím. Déšť padal stále, kaluže se prohlubovaly a rozlévaly, bahna pomalu přibývalo a lidí nijak neubývalo, ale já se tam stejně nakonec ještě jednou během Lixxovy a Rudeboyovy show vrátil. Nahecován náhlým návratem kamaráda a jednou neznámou slečnou jsem se ještě naposledy pročvachtal okouknout Tempera D, jehož jméno jsem poslední dobou slýchal z mnoha stran, ale nikdy jsem si jeho hudbu nebyl schopen udělat čas. Teď musím uznat, že jako DJ rozhodně válí. Minimálně technikou, výběr mě nějak zvlášť nenadchl, ale kdo ví, jak hrál tu druhou půlhodinku, co jsem už neslyšel. Únava nade mnou postupně začala vítězit a já se po chvilce motání se rozbředlým areálem rozhodl pomalu zamířit ke stanu, kde se mi naskytl nepěkný pohled. Stan, který kamarád tak nějak "zapomněl" dostavět poté, co jsem odfuněl hrát, měl vevnitř na dobré půlce plochy menší systém rybníků. Spaní toho rána bylo vskutku luxusní...

A probuzení do sobotního dopoledne celkem také. Žaludek mi dával jasně najevo, že žádné jídlo ani pití chvilku nechce vidět, tak jsme se nakonec s pár odvážlivci rozhodli vyzkoušet vodu v pískovně. Lepší nápad jsme dostat ani nemohli, voda byla pomalu teplejší jak vzduch a pořádné vykoupání po perné noci docela bodlo. Ani nebyly potřeba nějaké sprchy :) Odpoledne se vleklo zevlingovým tempem, při němž spousta nasraných lidí opouštěla kempy a trochu to tím zpříjemntila tomu vytrvalejšímu zbytku, jehož zástupci odpoledne trávili veskrze pokusy o nenásilnou regeneraci a pomalou vnitřní impregnaci svých těl alkoholem před sobotním večerem, který se každou minutou blížil.

Můj druhý příchod na VIP stage byl tentokrát již načasován líp ve směru dochvilnosti, nicméně rozbitá elektrocentrála to stejně zase pěkně posunula - můj dík patří Skinymu za trochu toho času navíc :) Ostatně, nejen jemu, ale i dalším osobám, které to ale myslím moc dobře ví. Po hraní jsem se tentokrát prošel ještě do kempu schovat věci a pak zase hurá zpět pařit.

Díky odlivu části lidí se tentokrát na hlavní stage dalo krásně dýchat a já si hezky vychytal B-Complexe od samého začátku. Ač jsem byl varován, docela jsem se těšil a nutno říct, že jsem nakonec vůbec nebyl zklamán, spíše naopak, Matuš příjemně překvapil. Set měl zřejmě dobře promyšlený, tracky do sebe krásně zapadaly a kdo čekal hodně vlastní produkce, dočkal se. Mě osobně sundal hned jakmile zaznělo Rolling With The Punches, navíc jsem konečně přišel na to, k čemu je dobrý VIP remix Beautiful Lies - do Levitate z Lifted sedne jako ulitý :) I když mu občas něco nevyšlo, okamžitě to zamaskoval k nepoznání a v momentě, kdy se stagí místo dnb začala rozléhat melodie známého Intermission od Offsprings, šel jsem málem do kolen. Abych byl upřímný, jeho set mě bavil snad i víc než set sympaťáka Tonyho Colmana AKA 1/2 London Elektricity, jehož MC mu sice vydatně pomáhal s děláním show, ale ve výsledku jsem víc koukal na něj než abych si užíval hudbu, jež mi nepřišla ani pro LE moc typická, doufal jsem že uslyším víc starších věcí a moc jsem se nedočkal. Holt pokrok se zastavit nedá, nové pecky stále vycházejí a je třeba s nimi lidi patřičně seznámit. Ale i tak to stálo za to. Na Markyho se Staminou, kteří byli v lineupu vyměněni s High Contrastem kvůli zpožděnému letu, jsem zůstal bohužel už jen chvilku, přece jen prioritou sobotní noci pro mě byla na TC stage. Spíše než prošvihnutí High Contrasta, který si u mě poslední Flédou neudělal dobrý obraz, mě trošku mrzelo, že jsem přišel o Cyantific, tak snad zas někdy příště.

V šapitó mi to kluci z Lifted naštěstní vynahradili na jedničku s hvězdičkou. Když jsem se protlačil dopředu, což byl jen o malinko menší problém než v pátek (tzn. skoro žádný), za mixem se zrovna začínal potit "drobek" Gigantor z tria Evol Intent. Přední řady už byly Chrisem, který hrál před ním, pěkně nahecované, čemuž Gigantor řádně přispíval agresivním stylem mixu, kdy se vůbec s ničím nemazal. Ale i když jsem na něj byl zvědavý hodně, tak nějak jsem se stejně pořád nemohl dočkat, až se nahoře ukáže obličej liftedího šampiona Spora. Ten totiž rozpoutal to pravé peklo, ve stanu by se člověk nedohledal jediné ruky, která nebyla ve vzduchu, hlasivky vyřvané, prostě support jak má být. Výběrem dnb moc nepřekvapil, ale nestačil jsem se divit, jakým stylem pokračoval v dávkování dubstepu. Věřím, že hodně lidí omezujících se na rychlejší tempo to asi naštvalo, ale já si tu dubstepovou masáž střev náramně užil a nebyl jsem sám, party se mezitím pomalu rozšířila i za zábrany a sem tam odtud museli securiťáci vyprovodit nějakou tu pochybnou existenci bez dostatečného počtu pásků na rukou. Poté, co lidi pořádně prohnal Spor, se za mix postavila nejnovější posila stáje Lifted, a sice Tom Slinger aka Gemini. Na tohohle mlaďocha (20) jsem byl obvzáště natěšený, vždyť u Lifted má zatím jen jeden release, sety jsem od něj nenašel nikde, ale obsah jeho myspace playeru ve mě vzbudil zvědavost nejvyššího stupně. A Tom nezklamal. Precizní techniku mixu skloubil s luxusním výběrem, ze kterého Vám toho bohužel taky moc nevypíšu, protože moje hlava tou dobou už létala ve zběsilém rytmu nahoru a dolu a já byl rád za každou plochu, kdy jsem se mohl trochu nadechnout. Nástup X.morpha pro mě byl vysvobozením, přeci jen už ho mám docela naposlouchaného z pravidelných pondělních dnb sessions v brněnském Perpetu a tak jsem poněkud zvolnil a vžil se spíše do role pozorovatele, nežli nadšeného fandy v první řadě. Nicméně, nějaký čas jsem v šapitó ještě zůstal a seznal jsem, že ty festivalové sety si chystá daleko líp, protože co tam předváděl, to mělo opravdu koule. Není to špička nadarmo :) Lidí pod cirkusovým stanem pořád nějak neubývalo a já začínal být už hodně unavený. Jelikož jsem byl tu noc i poměrně střízlivější (že by to pivo ředili už tak moc?), docela mě pak už štvaly plné sandále bahna. Ano - sandále. Myslel jsem si, že to s nimi bude za deštivého počasí OK, vždyť voda proteče...jenže bahno i se spoustou miniaturních kamínků zůstane. Příště jedině gumáky! Peejayova setu už jsem se nedočkal...párkrát jsem prošel areál v pokusu o nalezení ztracených přátel, podíval se na úplný konec na main stage v 6 ráno, zapařil si chvíli i bez těch sandálí (což bych se kdykoliv jindy během večera neodvážil), brutálně zapadl do bahna u východu a pak už si to konečně štrádoval bosky po asfaltce směr kemp, půlkilovou sandáli obalenou bahnem v každé ruce.

Po vykoupání, třech hodinkách spánku v autě kamaráda a úklidu svého stanoviště jsme nakonec pomalu odfrčeli domů, ale ač jsme z kempu odjížděli pěkně nahecovaní (někdo toho ruma dopít musel :)), atmosféra v autě se posléze změnila až na trochu melancholickou. NIKOMU se ze Ždánic vlastně nechtělo...takže konečná odpověď na otázku pod nadpisem zní: Ano prosím! Ještě jeden den rochnění se v bahně bych bez problémů (a s trochou štěstí i škod na zdraví) s radostí přežil. Příště znova, ať už bude LIR jakýkoliv.
2.12.2009
Big City Beatzz opět u konce?
Pokud jste tam byli, určitě se divíte, proč by měla být série BCB u konce. Čtvrtý díl se totiž povedl asi nejvíce - přišla hromada lidí a všichni se dobře bavili do časných ranních hodin, jak u baru, tak na parketě. Atmosféru tentokrát dotvářely i BAMovy vizualizace puštěné přes projektor, díky vyhazovačům nebyl ani žádný bordel, nic se neztratilo...tak proč by to mělo končit, že?

Jak jinak, než kvůli penězům. Je to smutné, protože my to děláme pro lidi a prakticky zadarmo, ze vstupného se tak tak zaplatí náklady a o nějakých výdělcích se moc mluvit nedá. (Jen pro představu - je třeba zajistit a patřičně "potunit" prostor, dovézt a rozestavět zvukovou aparaturu, domluvit DJs a potřebnou techniku, domluvit vyhazovače, domluvit někoho za bar, udělat flyery, zpropagovat akci a poté co odejdnou poslední návštěvníci to vše zase uklidit.) Vedení LAMY to ale bere jinak. Není to pro ně nic jiného než PRACHY, PRACHY a ještě jednou PRACHY. A ty jim zřejmě vlezly na mozek natolik, že upustili od fair play a pěkně nás podělali. Tedy konkrétněji, podělali INdexe jako hlavního organizátora akce. Vymysleli si pár čísílek, přičetli je ke skutečnému výdělku na baru - a podfuk byl na světě. Tak takhle tedy ne! Rovnice je to jednoduchá: Fair play = parties v lamě + spokojení lidi + pravidelné výdělky na baru. Poděly = žádné parties + nasraní lidi + žádné výdělky na baru. Zřejmě jsou ale mozky majitelů LAMY natolik malé a zakrnělé, že tuhle jednoduchou premisu nedokázaly pochopit, a tím pádem máme po Big City Beatzz. Dělat akci, za kterou nakonec máme ještě doplácet? Ně, děkujeme. Dokud se tohle nevyřeší, LAMA žádné další beaty neuslyší.

Otázka je tedy nasnadě: Co teď? Najít další prostor je bohužel docela problém...
11.9.2009
Big City Beatzz v Jesenickém týdeníku
Undergroundové parties s širokou veřejností ne-příliš stravitelnými hudebnímy styly většinou nebývají v zájmu médií (pomineme-li velké festivaly alá CzechTekk), nicméně v Jeseníku se toho neděje tak moc, a tak se BCB díky přičinění mého kamaráda Jirky Janíka objevily i na stránkách Jesenického týdeníku. Už po prvním BCB se v něm objevilo pár vět v článku týkajícího se kulturních akcí na jesenicku:

Ve stejnou dobu "okupovaly" desítky mladých lidí sál adolfovické restaurace Lama, kde parta mladých DJů na akci zvané Big City Beatzz dokazovala, že plést si v dnešní době taneční party, které vládnou styly jako drum'n'bass, tekkno či dubstep, s obyčejnou diskotékou už není ani k smíchu. V podstatě "na koleně" a z náhlého popudu organizovaná jízda nakonec přilákala více lidí, než se čekalo, a její úspěch může být motivací pro všechny, kteří už dlouho potlačují chuť zorganizovat něco na vlastní pěst - nadšení a elán je sice nutno zkombinovat s určitou dávkou organizačních schopností a nezbytného pragmatismu, nicméně známé pořekadlo "když se chce - tak to jde" pořád platí.

Nicméně po druhé akci to Jirkovi nedalo a napsal o nás rovnou celý článek.

"Beaty velkoměsta" v Lamě

Komunita příznivců elektronické hudby na Jesenicku utěšeně vzkvétá a s ní také vzniká čím dál tím větší počet akcí, kde je možné slyšet místní i přespolní DJe naživo. Jeden takový večer plný lámaných i rovných, ale v každém případě rychlých a razantních beatů se uskutečnil v pátek 28.8.2009 v sálu adolfovické restaurace Lama jakožto druhá párty ze série Big City Beatzz.

Ačkoli mezi klasickým koncertem a taneční party existují význačné rozdíly, pořadatelé živých akcí řeší v podstatě stejné otázky. Zajistit alespoň trochu reprezentativní prostor schopný pojmout dostatek lidí, kvalitní osvětlení, aparaturu a vyvážený line-up jsou podmínky nezávislé na žánru živé produkce - a v Lamě byly úspěšně splněny. Big City Beatzz měla původně na svědomí parta nadšenců zvících se Beatfreakz, ale s pochopitelných důvodů protentokráte spojili síly se zkušenějšími a profesionálnějšími organizátory ze stáje Xbass, kteří stojí za většinou parties na Jesenicku. Inu, v tomto případě očividně není třeba si nijak konkurovat - zejména když místní vyznavači elektronické muziky jsou disciplinovanými návštěvníky všech akcí nezávisle na pořadateli. O čím dál tím větší popularitě elektronické hudby svědčí i samotná návštěvnost - přes relativní vzdálenost od Jeseníku si cestu na party našly početné desítky mladých lidí.
Při vstupu do sálu návštěvníka na první pohled zaujalo neotřelé provedení stage (tedy pódia), které bylo až na nevelké "okénko" pro DJe zahaleno maskovacími sítěmi. Stěny sálu Lamy taktéž zdobily rozličné velkoformátové práce místních mladých výtvarníků - obojí dodalo interiéru bezpochyby punc moderny. Slušné psychedelické osvětlení v kombinaci s nezbytným stroboskopem vytvářelo ideální podmínky pro tanečníky, aparatura hrále taktéž poměrně solidně, i když s výkonem 1,7 kW by se dal možná očekávat krapet hutnější a hlasitější zvuk. Co se line-upu týče, bylo Big City Beatzz reprezentativní přehlídkou umu místních DJ. Večer zahajoval ještě před méně početným a relativně chladným publikem svým breakbeatovým setem Viky, ovšem s posunujícími se ručičkami hodin tanečníků přibylo. Svou zásluhu na tom jistě měla i stylová výhybka směrem ku dravějšímu a mezi místním publikem podstatně oblíbenějšímu drum'n'bassu. Ústřední dnb blok zahájil svým zpočátku jednotvárným, ale s postupem času čím dál tím podmanivějším setem 2Nine, během něhož to před stagí začalo konečně vřít. V podobném trendu pokračoval i následující P.S., jehož drum'n'bassový koktejl byl snad ještě údernější a divočejší, možná díky tomu, že v minulosti se specializoval na tvrdší techno odnože. Dle ohlasů si ostudu rozhodně neutrhli ani další vystupující DJové - jak INdex (pokračující na drum'n'bassové vlně), tak liFe (který po řádné porci lámaných beatů jel po rovnější, technem dlážděné cestě) bavili návštěvníky Big City Beatzz až do časných ranních hodin.

Úspěšné parties jako Big City Beatzz dokazují, že elektronická hudba má na Jesenicku nejen početnou fanouškovskou základnu, ale také živé a aktivní podhoubí organizátorů a interpretů. I proto se vybraným událostem na místní scéně budeme věnovat i v dalších číslech JT.


Co dodat - snad jen poděkování :) Možná to pomůže tomu, aby někteří lidé pochopili, že na takových parties není vlastně vůbec nic špatného. A poznámka na závěr - soundsystem by solil solidně, nebýt jednoho jediného kabelu, který se rozhodl dělat problémy. Inu - další poučení pro příště...
20.6.2009
REPORT: High Contrast @ BREAK4BEATS (Fléda, 19.6.09)
Předem bych chtěl říct pár slov k povaze reportu - je zaměřen spíše subjektivně, pocitově a úvahově, než aby se zaobíral hranými kousky a přesnými časy. Žrouti tracklistů ostrouhají, já sám půlku tracků neznal , čtvrtinu zapomněl a upřímně, tužku a papír si kvůli tomu na takovou akci opravdu tahat nebudu.

Hlavním tahákem tohoto "vydání" BREAK4BEATS byl High Contrast (jak už jste asi usoudili z nadpisu) a ačkoliv byl tento usměvavý pán s ovcatým hárem a telefonem v ČR již několikrát, ještě nikdy jsem neměl tu čest slyšet ho naživo (stydím se). Proto jsem jeho účast na BREAK4BEATS na Flédě uvítal, zvlášt z důvodu, že v Brně studuji a měl jsem to tedy pěkně po ruce (což se nakonec ukázalo jako úplně k ničemu, stejně jsem musel přijet až z Jeseníku a navíc před večerem ještě řešit odhlášení z kolejí).

Před akcí jsem si tipnul pár věcí, o kterých jsem si myslel, že zazní. Jmenovitě B-Complexovy Beautiful Lies, Apexův remix tracku Just One Second (původně od London Elektricity), High Contrastův remix Hometown Glory a nakonec ještě jeden remix, a to notoricky známé Pjanoo od Erica Prydze (samozřejmě remixovaný Lincolnem). Myslíte že opravdu zazněly? Čtěte dál!

Počasí akci bohužel moc nepřálo a ačkoliv jsem si moc přál, aby to byl open-air, nakonec jsem byl za "indoor" řešení velice rád. Na místo konání jsme s přateli dorazili už kolem deváté, abychom co nejdříve jednomu opozdilci koupili lístek. Jak jsme později zjistili, naše obavy o volné lupeny se ukázaly zcela jako hodně vtipné. Po menším okouknutí interiéru klubu jsme vyrazili na velký bar pro nějaký ten zlatavý mok a také poslechnout si VJE, která hrála na prakticky prázdnou halu s vyjímkou pár skupinek různě roztroušených po prostoru. Osobně mám tuhle DJku ze "stáje" Redrumu docela rád, má takový příjemný melodický a trošku odpočinkový styl, ale když na to přijde, nebojí se i přitvrdit. Minuty ubíhaly, my se posilňovali vším možným a sem tam jsme si skočili na chvíli před VJE, když tam zrovna pustila nějaký vyjímečný track (konkrétně mě napadá nová deska Treie, která se zde velmi brzo objeví pod hlavičkou Release Digestu). Po zhruba hodince a půl ji vystřídala Terqua, kterou jsem také viděl a slyšel poprvé - a bylo to dobré. Ve srovnání s VJE hrála tvrději a energičtěji, což šlo podstatně poznat na davu, jež se docela rozpohyboval. Jelikož se od začátku akce dovnitř hrnuli lidé proudem, měla Terqua už docela početné obecenstvo na rozehřívání. Po ní se na stagi objevil týpek, který se na svých stránkách chlubí tím, že je asi nejlepší český DNB DJ - tedy Sayko. Sety, které měl na webu k dispozici mě o tom ale vůbec nepřesvědčily, byl jsem tedy docela zvědavý, jak se vytáhne. Musím uznat, že reputaci, kterou si u mě zkazil nudnými neury na webu, si na Flédě docela získal zpět. Jeho set byl dobrý, sem tam mu sice do sebe tracky trochu nesedly (myšleno co se melodie týče), ale technicky to bylo zahrané velmi dobře a pecky, které hrál, dávaly lidem docela zabrat. Mimo jiné zde padly také první dva tracky z mého výběru, Beautiful Lies a Hometown Glory. Čas neskutečně pomalu ubíhal a lidí neskutečně rychle přibývalo. Dva velké větráky umístěné na pódiu nedovětraly dál než k prvním dvěma řadám, v sále začalo být nebezpečné vedro a molekuly kyslíku by se jeden nedohledal. Prostě příprava na hlavní číslo noci se vším všudy. Kolem jedné hodiny se za mixákem konečně objevila kudrnatá hlava (ovšem bez telefonu) a okamžitě inkasovala mohutný...potlesk? (nevím, jak bych souhrnně nazval ten pískot, řev, tleskání a ruce nad hlavami, možná support.) Teplota v sále projistotu stoupla ještě o pár stupňů a mít vlastní prostor se stalo opravdovým luxusem - před vchodem se totiž stále vinul dlouhatánský had lidí, čekajících na vstup do toho pekla, a vevnitř už tak nebylo k hnutí. Výsledek si asi dokážete všichni představit. A High Contrast hrál DLOUHO (podle lineupu 2h, ale mně to připadalo spíše jako věčnost). Abych se přiznal, nikdy jsem nebyl velký fanda stahování a poslouchání setů, a tak jsem neměl vůbec přehled o tom, jak Lincoln v poslední době hraje. Vzhledem k jeho produkci a setům, které jsem slyšel pravda již hodně dávno, jsem čekal, že to bude show plná liquidu a víceméně jenom liquidu, ale High Contrast mě opravdu překvapil. Liquidem sice začal, ale posléze přitvrdil a přes jump-up se dostal až na SPORnou úroveň zahrnující třeba i tvorbu Eda Rushe & Opticala (a samozřejmě Spora, kdyby někomu nedošla ta divná slovní hříčka :)). Ono by to vůbec nevadilo, ale místy mě štvalo, jak mezi styly přelétával. Liquid funk a neura jsou docela divné spojení (neříkám, že to nejde) a HC se je nestyděl střídat jak Charlie Sheen holky. Set mi celkově nepřišel moc promyšlený, spíš jako by Lincoln hrál to, co mu jako první přišlo pod ruku - a co se mého DJského snažení týče, opět mě něco málo povzbudil fakt, že nikdo není dokonalý ? i jemu sem tam něco nesedlo a některé přechody byly malinko násilnější, než bylo asi původně zamýšleno. Co se liquidu týče, HC hrál hodně nové věci, dost jich bylo z kompilací Confidential a Sick Music. Ano, zazněly zde i druhé dva kousky z mé tipovačky, Pjanoo a Just One Second (která mě pokaždé dostane do sedmého nebe, nehledě na to, kolikrát jsem ji už slyšel). Trošku jsem se divil, ale podruhé zazněla i Hometown Glory a mám pocit, že nakonec zazněla podruhé i Beautiful Lies (za to bych však ruku do ohně nedal). Když se to ale vezme kolem a kolem, komu to vadí ? zapařil bych si na to, i kdyby to hrálo desetkrát. Lidé si akci v rámci možností užívali a pot se dal ždímat bez rozdílu ze všech. Jediná škoda byla, že se na to nedalo kvůli nedostatku prostoru skoro vůbec pařit. Z nějakého důvodu se navíc většina lidí drala dopředu zrovna místem, kde jsem stál já, a to mi na štěstí také moc nepřidalo. Když se po své show nakonec Lincoln vyměnil z X.morphem, jako zázrakem se půlka parketu uvolnila. Drtivá většina lidí se přišla podívat jen na High Contrasta (což je docela pochopitelné), takže bych po jeho odchodu opravdu nechtěl stát frontu u šatny. Na X.morpha jsem upřímně už tak zvědavý nebyl, vidím ho skoro každé pondělí v Perpetu, tak jsem si ještě trošku zazvěřil, když k tomu byl konečně prostor, a následně se odmotal oddychnout si na breakovou stage a něčím se osvěžit. Mé iluze o opakování tracků šly pak totálně do háje - takový Chubrub (Ed Rush & Optical) zazněl za večer MINIMÁLNÉ čtyřikrát, ne-li vícekrát, a také do DNB remixovaná The Hand That Feeds od Nine Inch Nails (další moje srdcovka) rozhodně hrála tak dvakrát nebo dokonce i třikrát. Na Blujajtovy naspeedované bumbácy jsem už neměl ani náladu, ani energii. Nakonec jsme zmizeli pryč někdy kolem půl šesté do rána stejně sychravého, jako byl celý den před ním.

A zhodnocení na závěr? Abych se přiznal, od Lincolnova setu jsem si sliboval trošku víc, ale dost možné je to, že mi úsudek trošku kazil ten příšerný nával (který se však dal předpokádat). Poslouchat energické pecky, jaké hrál, uvězněn ve spleti lidských těl bez možnosti pohybu není úplně eňo-ňůňo. Tak jako tak, bude to jeden ze zážitků, na který ještě hodně dlouho nezapomenu.

Svůj souhlas či nesouhlas s reportem můžete vyjádřit v commentech (ale slušně prosím).
5.4.2009
A.P.E.X.
Když vynecháte ty "cool" tečky v nadpisu, dostanete pseudonym londýnského DJe a producenta Roba Dickinsona, vydávajícího u respektovaného (a řekl bych i velmi oblíbeného) labelu LIFTED Records. LIFTED crew si Českou republiku asi docela oblíbila - ještě neuplynul ani měsíc od vskutku krutopekelné LIFTED session ve ostravském Fabricu a už jsou tu zas. Respektive je. On. APEX. 3. dubna. Perpetuum music club. Brno! Nedostatek financí mi většinou nedovolí jezdit na větší akce někam do pryč, ale tohle jsem si prostě nemohl nechat ujít. Navíc za lidové vstupné v podobě 80ti korun českých, to se jen tak někde nevidí. Do klubu jsme ještě s kamarádem dorazili ve 22:00 (tedy hodinu po začátku akce) a nestačili se divit. Za pultem stál Panzer roztáčející dnb a breakové "tunes" - na skoro prázdný klub (což jsem ještě v Perpetu nezažil). Po chvíli ho vystřídali dva borci, odhaduju, že to (podle počtu) byli Local Heroes. Výběr opět solidní, nicméně s přibývajícími lidmi to moc nehnulo a pokusy o rozpaření byly víceméně neuspěšné. Hodin, piv a prdů přibývalo, energie pomaličku ubývalo, tož jsme se rozhodli na chvíli provětrat - a tak jsme prošvihli APEXův nástup. Po návratu jsme se nestíhali divit. Podsaditý skoroplešoun za mixpultem a parket narvaný! Tak jsme se tam nějak nasádlili taky, a to byl začátek našeho konce. Nevím, zda to bylo zvýšenou hladinou THC v hlavě nebo prostě faktem že to je zahraniční headliner, ale úroveň hraní se s předchozími nedala srovnat. Osobně jsem nezaslechl jediné zaváhání či (byť malinko) rozjetý beat. To by měla být samozřejmost pro každého, ale APEX přidal ještě jeden klíčový prvek - dokázal udržet "excitement level" nehorázně vysoko. Sázel tam jednu pecku za druhou - hodně LIFTEDích tracků, ale i spoustu jiných. Dovolím si jmenovat Unknown Error, APEXe samotného, Spora, Noisii, Phace apod. S pamatovákem na tracklisty na tom bohužel moc dobře nejsem, a i když jsem 2/3 poznal, už bych si dneska na spoustu nevzpomněl. Nicméně - bylo to peklo, ze kterého se nedalo odejít, dokud to jeho vládce nedovolil. A že nás mučil dlouho! Pojem o čase jsem úplně ztratil, ale vsadím boty, že to nebyly jen ty 2 hodiny, jak bývá zvykem. Sám APEX vypadal spokojeně a několikrát odbyl DJe, který měl být po něm (Morebeat?). Na ty dva (Morebeat, Casper), co zbývali v lineupu po APEXově show, jsem už bohužel koule neměl. Hráli taky dobře, ale já to poslouchal už jen rozvalený v pohodlném gaučíku s výhledem na DJe. Domů jsme se odmotali posledním rozjezdem o páté ráno úplně mrtví. Upřímně musím říct - byl to neskutečný nářez. Doufám, že kluci Redrumáci zase někoho brzo pozvou :)

PS: Přesným pořadím jmen si nejsem jistý, s jistotou poznám jen APEXe a Panzera :D

EDIT: Když nad tím tak přemýšlím, jednou to APEXovi přece jen nesedlo. U Kryptic Minds & Leon Switch - More Like You (Unknown Error Remix) mu to nějak ujelo a pustil to omylem znova od začátku. Nu, i mistr tesař se někdy utne...
1