[ Webhosting profitux.cz ]
28.7.2010
Report: LET IT ROLL 2010 @ Pískovna Oplatil, Staré Ždánice
Je libo ještě trochu bahna?

Datum dvacátého třetího července bylo v mém (byť jen pomyslném) kalendáři zaškrtnuté už hodně dlouho. Letošní LIR Open Air měl být můj první. Třásl jsem se sice už na ten minulý, ale z akutního nedostatku finančních prostředků jsem si jej musel odpustit s náhradou v podobě Summer Of Love - jak se letos ukázalo, náhradou velice nedostatečnou.

Hektický týden před festivalem samotným se konečně přechýlil ke konci a já najednou seděl v červeném, těžce přetíženém puntu, na GPSce cíl Staré Ždánice u Pardubic, kam jsme nakonec dorazili pro zbytek posádky relativně v klidu, pro mě bohužel dost pozdě, protože jsem měl být v 5 hodin na místě a pomalu rozjížět VIP stage. Ten náš červený drobek bohužel neunesl tíhu našich zadků, všech krámů a posilováků, které jsme s sebou tahali, a k tomu snad nejvyšší teploty za celý weekend a kousek od cíle nám se syčením motoru vypověděl na nějaký čas službu.

Cestou z kempu jsem začal litovat, že jsem si s sebou nevzal mapku, než jsem si v hlavě srovnal kde jsem, prolezl jsem celý prostor křížem krážem, ale když jsem už s mírným zpožděním, bez doprovodu a celý propocený dorazil na místo určení, zjistil jsem, že se vlastně nic neděje. Všude se ještě všechno chystalo a VIP stage nebyla vyjímkou. Podal jsem si ruku s kluky z drumandbass.cz a jejich sličným doprovodem, poštelovali jsme stage do výsledné podoby, já si odehrál svůj setík a celý šťastný z toho, že jsem to ani moc neposral, jsem se vrhnul do víru prvních návštěvníků festivalu, kterých v 7 večer už požehnaně přibylo. Po pár pivech a fajnovém pokecu s pohodovými lidmi jsem se vydal zpět na VIP stage pro své věci, ale ouha, cesta, kterou jsem se tam dostal dřív, už byla zavřená. Securiťák, který ji hlídal, se dost divil, když jsem mu líčil, jak jsem tudy před pár hodinkama v klidu procházel, ale nakonec jsem se s ním dohodnul a do backstage mě pustil (ona byla stejně chyba ve mě, obyčejné VIP se do backstage totiž nedostane a oficiální vchod k VIP baru byl o kousek vedle :)) Nakonec jsem našel i úschovnu situovanou před branami prostoru. Docela by mě zajímalo, kolik lidí si v ní nějaké věci schovalo, protože byla celkem malinká, a také jak těžké by se do ní asi bylo dostat, když v ní zrovna nikdo neseděl, ale rozhodně to byla lepší volba, než si schovat cennosti do stanu. Nechal jsem si tedy uložit své hračky a konečně mi nic nebránilo v plném ponoru do akce (a do pomalu přibývajícího bahýnka).

Počasí tou dobou už zdaleka nebylo tak příjemné jako odpolední vedra a začínalo se kazit, tak jsem se prozatím schoval na Take Control stage, kde tou dobou začínal roztáčet desky Brooklyn a celým šapitó vládla uvolněná atmosféra. Tedy, že to byl zrovna Brooklyn se mi podařilo zrekonstruovat až ze vzpomínek a lineupů na netu, na místě jsem žádné neobjevil. Chytří lidé si holt vytiskli lineup doma, hloupí a zapomnětliví měli bohužel smůlu. Zanedlouho poté, při dalším výletu pro tekutý chléb, jsem se dozvěděl z papírů rozvěšených okolo, že Original Sin z (doteď) neznámých důvodů nenastoupil do letadla a tedy ho zastoupí Matrix, přičemž na jeho parťákovi Futureboundovi zbude set, který měli hrát původně spolu. Oba zmijí kluky (neplést s Deadly Vipers) jsem chtěl vidět, tak jsem se posléze odmotal na hlavní stage, kde bylo poměrně dost narváno a to se mi vůbec nezamlouvalo. Po chvíli neužívání si jsem se radši přesunul zpět na TC stage a nechal se unášet poklidnějšími rytmy. Druhý, pozdější pokus o průnik na main stage za účelem spatřit britskou pop star Sub Focuse, skončil bohužel stejně jako ten první. Venku se totiž mezitím už opravdu ošklivě rozpršelo a u letadla se nedalo absolutně dostat pod střechu. Masa tlačících se a pařících těl byla příliš těsná a já byl sice posílen alkoholem dostatečně na to, aby mi nevadilo brodění se bahnem a kalužemi, ale stále jsem měl na rozdíl od mnoha jiných dost slušnosti na to, abych se hlava nehlava nevrhal do davu v marné snaze dostat se aspoň o píď blíž ke kokpitu. Prohlédl jsem si tedy aspoň z dálky Nickův pompézní nástup a poté znechuceně odkráčel, opět směr Take Control, kde tou dobou zrovna hrál Calibre. Teď mě zpětně docela mrzí, že jsem úplně zapomněl na Wakata stage, která prý neměla chybu, ale pozdě bycha honit, breakbeat si budu muset užít jindy. Calibreho vystřídal Marcus Intalex a já po pár procházkách k v tu dobu ještě relativně čistým toikám usoudil, že si radši hlavní stage pro zbytek večera odpustím. Déšť padal stále, kaluže se prohlubovaly a rozlévaly, bahna pomalu přibývalo a lidí nijak neubývalo, ale já se tam stejně nakonec ještě jednou během Lixxovy a Rudeboyovy show vrátil. Nahecován náhlým návratem kamaráda a jednou neznámou slečnou jsem se ještě naposledy pročvachtal okouknout Tempera D, jehož jméno jsem poslední dobou slýchal z mnoha stran, ale nikdy jsem si jeho hudbu nebyl schopen udělat čas. Teď musím uznat, že jako DJ rozhodně válí. Minimálně technikou, výběr mě nějak zvlášť nenadchl, ale kdo ví, jak hrál tu druhou půlhodinku, co jsem už neslyšel. Únava nade mnou postupně začala vítězit a já se po chvilce motání se rozbředlým areálem rozhodl pomalu zamířit ke stanu, kde se mi naskytl nepěkný pohled. Stan, který kamarád tak nějak "zapomněl" dostavět poté, co jsem odfuněl hrát, měl vevnitř na dobré půlce plochy menší systém rybníků. Spaní toho rána bylo vskutku luxusní...

A probuzení do sobotního dopoledne celkem také. Žaludek mi dával jasně najevo, že žádné jídlo ani pití chvilku nechce vidět, tak jsme se nakonec s pár odvážlivci rozhodli vyzkoušet vodu v pískovně. Lepší nápad jsme dostat ani nemohli, voda byla pomalu teplejší jak vzduch a pořádné vykoupání po perné noci docela bodlo. Ani nebyly potřeba nějaké sprchy :) Odpoledne se vleklo zevlingovým tempem, při němž spousta nasraných lidí opouštěla kempy a trochu to tím zpříjemntila tomu vytrvalejšímu zbytku, jehož zástupci odpoledne trávili veskrze pokusy o nenásilnou regeneraci a pomalou vnitřní impregnaci svých těl alkoholem před sobotním večerem, který se každou minutou blížil.

Můj druhý příchod na VIP stage byl tentokrát již načasován líp ve směru dochvilnosti, nicméně rozbitá elektrocentrála to stejně zase pěkně posunula - můj dík patří Skinymu za trochu toho času navíc :) Ostatně, nejen jemu, ale i dalším osobám, které to ale myslím moc dobře ví. Po hraní jsem se tentokrát prošel ještě do kempu schovat věci a pak zase hurá zpět pařit.

Díky odlivu části lidí se tentokrát na hlavní stage dalo krásně dýchat a já si hezky vychytal B-Complexe od samého začátku. Ač jsem byl varován, docela jsem se těšil a nutno říct, že jsem nakonec vůbec nebyl zklamán, spíše naopak, Matuš příjemně překvapil. Set měl zřejmě dobře promyšlený, tracky do sebe krásně zapadaly a kdo čekal hodně vlastní produkce, dočkal se. Mě osobně sundal hned jakmile zaznělo Rolling With The Punches, navíc jsem konečně přišel na to, k čemu je dobrý VIP remix Beautiful Lies - do Levitate z Lifted sedne jako ulitý :) I když mu občas něco nevyšlo, okamžitě to zamaskoval k nepoznání a v momentě, kdy se stagí místo dnb začala rozléhat melodie známého Intermission od Offsprings, šel jsem málem do kolen. Abych byl upřímný, jeho set mě bavil snad i víc než set sympaťáka Tonyho Colmana AKA 1/2 London Elektricity, jehož MC mu sice vydatně pomáhal s děláním show, ale ve výsledku jsem víc koukal na něj než abych si užíval hudbu, jež mi nepřišla ani pro LE moc typická, doufal jsem že uslyším víc starších věcí a moc jsem se nedočkal. Holt pokrok se zastavit nedá, nové pecky stále vycházejí a je třeba s nimi lidi patřičně seznámit. Ale i tak to stálo za to. Na Markyho se Staminou, kteří byli v lineupu vyměněni s High Contrastem kvůli zpožděnému letu, jsem zůstal bohužel už jen chvilku, přece jen prioritou sobotní noci pro mě byla na TC stage. Spíše než prošvihnutí High Contrasta, který si u mě poslední Flédou neudělal dobrý obraz, mě trošku mrzelo, že jsem přišel o Cyantific, tak snad zas někdy příště.

V šapitó mi to kluci z Lifted naštěstní vynahradili na jedničku s hvězdičkou. Když jsem se protlačil dopředu, což byl jen o malinko menší problém než v pátek (tzn. skoro žádný), za mixem se zrovna začínal potit "drobek" Gigantor z tria Evol Intent. Přední řady už byly Chrisem, který hrál před ním, pěkně nahecované, čemuž Gigantor řádně přispíval agresivním stylem mixu, kdy se vůbec s ničím nemazal. Ale i když jsem na něj byl zvědavý hodně, tak nějak jsem se stejně pořád nemohl dočkat, až se nahoře ukáže obličej liftedího šampiona Spora. Ten totiž rozpoutal to pravé peklo, ve stanu by se člověk nedohledal jediné ruky, která nebyla ve vzduchu, hlasivky vyřvané, prostě support jak má být. Výběrem dnb moc nepřekvapil, ale nestačil jsem se divit, jakým stylem pokračoval v dávkování dubstepu. Věřím, že hodně lidí omezujících se na rychlejší tempo to asi naštvalo, ale já si tu dubstepovou masáž střev náramně užil a nebyl jsem sám, party se mezitím pomalu rozšířila i za zábrany a sem tam odtud museli securiťáci vyprovodit nějakou tu pochybnou existenci bez dostatečného počtu pásků na rukou. Poté, co lidi pořádně prohnal Spor, se za mix postavila nejnovější posila stáje Lifted, a sice Tom Slinger aka Gemini. Na tohohle mlaďocha (20) jsem byl obvzáště natěšený, vždyť u Lifted má zatím jen jeden release, sety jsem od něj nenašel nikde, ale obsah jeho myspace playeru ve mě vzbudil zvědavost nejvyššího stupně. A Tom nezklamal. Precizní techniku mixu skloubil s luxusním výběrem, ze kterého Vám toho bohužel taky moc nevypíšu, protože moje hlava tou dobou už létala ve zběsilém rytmu nahoru a dolu a já byl rád za každou plochu, kdy jsem se mohl trochu nadechnout. Nástup X.morpha pro mě byl vysvobozením, přeci jen už ho mám docela naposlouchaného z pravidelných pondělních dnb sessions v brněnském Perpetu a tak jsem poněkud zvolnil a vžil se spíše do role pozorovatele, nežli nadšeného fandy v první řadě. Nicméně, nějaký čas jsem v šapitó ještě zůstal a seznal jsem, že ty festivalové sety si chystá daleko líp, protože co tam předváděl, to mělo opravdu koule. Není to špička nadarmo :) Lidí pod cirkusovým stanem pořád nějak neubývalo a já začínal být už hodně unavený. Jelikož jsem byl tu noc i poměrně střízlivější (že by to pivo ředili už tak moc?), docela mě pak už štvaly plné sandále bahna. Ano - sandále. Myslel jsem si, že to s nimi bude za deštivého počasí OK, vždyť voda proteče...jenže bahno i se spoustou miniaturních kamínků zůstane. Příště jedině gumáky! Peejayova setu už jsem se nedočkal...párkrát jsem prošel areál v pokusu o nalezení ztracených přátel, podíval se na úplný konec na main stage v 6 ráno, zapařil si chvíli i bez těch sandálí (což bych se kdykoliv jindy během večera neodvážil), brutálně zapadl do bahna u východu a pak už si to konečně štrádoval bosky po asfaltce směr kemp, půlkilovou sandáli obalenou bahnem v každé ruce.

Po vykoupání, třech hodinkách spánku v autě kamaráda a úklidu svého stanoviště jsme nakonec pomalu odfrčeli domů, ale ač jsme z kempu odjížděli pěkně nahecovaní (někdo toho ruma dopít musel :)), atmosféra v autě se posléze změnila až na trochu melancholickou. NIKOMU se ze Ždánic vlastně nechtělo...takže konečná odpověď na otázku pod nadpisem zní: Ano prosím! Ještě jeden den rochnění se v bahně bych bez problémů (a s trochou štěstí i škod na zdraví) s radostí přežil. Příště znova, ať už bude LIR jakýkoliv.
1