[ Webhosting profitux.cz ]
5.8.2009
Jak AMILO k sedmičkám přišlo
O operačním systému MS Windows Vista toho na internetu bylo napsáno už hodně. Názory to byly veskrze negativní, ale já si nebyl jistý, proč nové "wydle" lidem tolik vadí. To, že si z disku ukousnou pořádný kus místa, se dá celkem předpokládat, stejně jako vyšší nároky na procesor a paměť. Holt cena za pokrok. Navíc jsem to vzhledem k hardwarové výbavě mého notebooku moc neprožíval, stejně jsem k němu dostal Visty jako OEM systém, takže jsem byl rád, že mám konečně nějaké wokna legální :) Při prvním spuštění jsem byl sice lehce dezorientován a chvíli trvalo, než jsem přišel na to, kde co je, kde co není, jak se vypne otravná User Acces Control a různé jiné fičury, ale po pár dnech jsem si na ten systém docela zvyknul a dokonce si ho i oblíbil. V mnoha ohledech byl opravdu chytřejší a (vypadalo to že i) stabilnější než XP.
Jak už to ale chodí, pokud se na internetu vyskytuje nějaký názor ve větším množství (pominu-li masivní koncentraci demence v diskuzích různých zpravodajských serverů), něco na něm obvykle je. A bylo. Visty mě nakonec zklamaly také - docela hardcore způsobem. Asi chápete, jak nežádoucí je, když vám jako DJovi na akci najednou přestane jít zvuk. Stačí sekunda ticha a lidé začnou být velmi nespokojení. A jak s tím souvisí Visty? Jako "digital DJ" hraju na kombinaci MIDI controller + notebook, takže když mi milé Visty 4x během show zamrzly, měl jsem sto chutí celého booka prohodit oknem. Těžko říct, kde se v něm jedničky a nuly nepohodly, ale tím u mě Visty nadobro skončily. Situaci se sice naštěstí vždy podařilo zachránit vhodně nachystaným záložním řešením, ale bylo to hodně nepříjemné. Na druhé straně, aspoň jsem si prošel menším peklem a příště mě něco podobného jen tak nerozhází.
Po téhle eskapádě jsem začal přemýšlet, čím Visty nahradím. Nakonec jsem se rozhodl pro celkem drastické řešení: Win7 na práci, WinXP na DJing a Linux (Ubuntu) kvůli škole (na FIT VUT jej člověk bohužel dost často potřebuje kvůli projektům). Tedy žádný dualboot, ale rovnou tripleboot!
Proces zálohování dat byl pomalý, bolestivý a problematický - už jen proto, že bez eSATA kablíku jsem nemohl zapojit disk ze starého PC do notebooku, a staré PC prozměnu nebylo funkční kvůli spálenému zdroji. Nakonec to vyřešil zdroj nový, ale zálohovat po síti (ještě za pomocí menšího externího disku) už v životě nechci. Začal jsem s tím v 9:00AM, skončil jsem v 2:15AM následující den. Pak začala část druhá - formát, instalace. Po pár pokusech se mi podařilo přijít na to správné pořadí, ve kterém systémy instalovat, aby se nepřepsaly bootloadery, a netrvalo to tak dlouho a kombinace XP/Win7/Ubuntu byla na světě. Pak ale přišel kámen úrazu. Moje AMILO (Pa 3553, druhá řada) má velice specifickou grafiku - ATI Mobility Radeon HD3470 X2 Hybrid, což v podstatě označuje dva grafické čipy (HD3470 a integrovanou HD3200) spojené přes crossfire, přičemž se pro úsporu energie může jeden vypnout (zcela nelogicky se vypíná integrovaná HD3200 a HD3470, která žere víc, zůstává zapnutá). Vzhledem k tomu, že u Fujistu-Siemens nikdo asi nepředpokládál, že se někdo bude chtít zbavit jejich OEM Vist a downgradovat na XP, označili "ixpéčka" jako nepodporovaný systém a tím to pro ně skončilo. Pro mě tím bohužel začal další, tentokrát několikadenní očistec, a to instalace ovladačů grafiky. XP bez nich nedokázaly zobrazit větší rozlišení než 1024*768, a to na mém širokoúhlém 15,4" velkém displayi není zrovna košer. Trvalo to tři dlouhé a nudné dny a nakonec to bohužel stejně skončilo neúspěchem. Zkoušel jsem vše možné, pravděpodobné, nemožné i zcela šílené, ale ať jsem tam nahodil cokoliv, v lepším případě mě čekal blackscreen při regulérním startu, v tom horším i ve VGA režimu. Nakonec jsem XPčka se skřípěním zubů odepsal a jako systém pro DJing zvolil samostatnou instalaci sedmiček. Tripleboot Ubuntu/Win7/Win7 už běžel dobře a díky Acronis Disc Manageru se mi povedlo vyřešit problémy s limitem oddílů na disku. Oboje wokýnka jsem si vyšperkoval podle svého a nakonec se jal řešit, jak zprovoznit wifi v Ubuntu, což nebylo taky zrovna jednoduché, protože se na mém notebooku zapíná speciální kombinací kláves (při každém startu systému, po vypnutí se wifi vypne také), kterou obsluhuje ovladač od výrobce notebooku. Ten je samozřejmě jen pro wydle, na Linux neexistuje. Takže jsem se po pár hodinkách projíždění fór dozvěděl, že bude nejlepší flashnout BIOS na nejnovější verzi a v něm že se dá nastavit, aby se wifi adaptér vůbec nevypínal. Tak jsem ten BIOS flashnul - a málem prohodil booka oknem znova. Ubuntu sice šlapalo jako po másle i s wifi, ale ani jedna instalace woken už se nespustila. Boot, bluescreen, restart. Tedy - další reinstall všech tří systémů, protože hned první nově nainstalované sedmičky přepsaly GRUB z funkčního Ubuntu a už se k němu nedalo dostat. Teď už mám naštěstí vše nainstalované, nakonfigurované a poladěné k obrazu svému, tedy co se Windows týče. Linux beží, zatím skoro v základní instalaci, ale běží i s wifi a nepředpokládám (klepy klep na dřevo), že se vyskytnou nějaké závažnější problémy.
Jen tak pro představu, celá tahle story se udála v časovém horizontu cca 10ti dní, což je opravdu na pováženou, když si představím, že většinu toho času (až na pár vyjímek) jsem strávil dřepěním doma u kompů. Tak aspoň doufám, že se to vyplatí, a že se to pozitivně projeví na stabilitě systému. Na Win7 (byť teprve RC 7100) si zatím nemůžu stěžovat :)
3.8.2009
Věděli jste, že...
...jedna z neslavnějších skladeb v historii drum'n'bassu, The Nine od Bad Company, má své jméno podle devíti hodin v noci, během kterých byla složena?
3.8.2009
RELEASE DIGEST: BBK029B
Další vydařená jump-upová placka, tentokrát od chlapíka, který si svůj pseudonym zvolil podle oblíbeného i nenáviděného římského krutovládce (nebo podle vypalovacího programu) - tedy Nero. Obě strany jsou šité parketu na míru - áčková strana s názvem Act Like You Know sice může při obyčejném domácím poslechu trošku iritovat neustálým opakováním fráze stejné jako je název tracku, ale na to se na parketu nehraje. Když přidáme rychlé wobbly neúprosný beat, máme tu vydařený roller. U Sound In Motion Nero vsadil na úchylnou syntetickou melodickou linku prohnanou sidechainem, což se mu vyplatilo - tahle pecka dokáže dav solidně rozehřát. Jak jsem se zde na blogu zmiňoval již dříve, jump-upu nějak zvášť nefandím, ale tahle deska mě přesvědčila, abych udělal další vyjímku.
3.8.2009
RELEASE DIGEST: LAOS001EPD
L.A.O.S. - So Much To Tell You EP
EP Cover
EP Cover
S finksým producentským triem říkajícím si L.A.O.S. jsem se poprvé seznámil teprve nedávno - díky youtube channelu liquicity jsem se dostal k jejich remixu tracku Morning Child (původně od 4Hero), který si ale okamžitě získal neotřesitelné místo v mé sbírce. Hlavně mi ale do hlavy nasadil myšlenku, že L.A.O.S. stojí za to sledovat, takže jakmile jsem zahlédnul tuhle kompilaci, okamžitě jsem po ní skočil.
EP skrývá 4 tracky plné vokálů, klasických nástrojů (jako třeba klavír nebo violy), ale i trochu té syntetiky. Můj osobně nejoblíbenější track je dvojka, Back No More, nejspíše díky elektrické kytaře, která se skvěle doplňuje se zpěvem a ostatními nástroji a z nějakého důvodu se mi při ní v hlavě vyrojily vzpomínky na Nightwish (že by to bylo tou finskou krví?). Na druhou stranu barikády bych postavil asi Rise, která je taková nijaká a v paměti moc neutkví. Instrumentální intro je sice hezké, ale pak člověk čeká, že se track rozjede - a on se moc nerozjede. Ale neberte to, jako že je špatný. Je dobrý, ale ty další jsou prostě lepší :) So Much To Tell You a Everything jsou obě vydařené pecky, které určitě ještě uslyšíme ve spoustě setů - v mém "digibagu" mají už vyhrazené teplé místečko.

Tracklisting:
01. L.A.O.S. - So Much To Tell You
02. L.A.O.S. - Back No More
03. L.A.O.S. - Everything
04. L.A.O.S. - Rise
24.7.2009
Odzvonilo gramofonům?
Není to zase tak dávno, kdy se na iPhone objevily první aplikace imitující hudební nástroje. S jejich příchodem se hned vyrojilo několikero skupin hrajících výhradně přes iPhony (nebo sem tam nějaké to Nintendo DS). Vynalézaví programátoři si ale poradili i s imitací gramofonu. Ještě by to chtělo aplikaci napodobující mixák a pak už můžeme odpočítávat dny, kdy se objeví první DJ používající jen 3 iPhony. Výše zmíněný prográmek imitující gramofon se jmenuje Tonetable a jak funguje si můžete prohlédnout na následujícím videu.
17.7.2009
Music Video: Sub Focus - Rock It
Po velmi zdařilém videjku od State of Mind tu máme další pokus, tentokráte v režii Sub Focuse - tedy nevím, jestli zrovna v jeho režii, nicméně k jeho tracku Rock It, který se tu také nedávno objevil pod hlavičkou RELEASE DIGESTu.
Mně osobně se tenhle klip moc nelíbí, spíš bych řekl, že autora napadl zrovna, když si poletoval někde na tripu. Video je bohužel totálně o ničem a nezachrání ho ani ta sympatická obludka v hlavní roli(?).

EDIT: Když jsem na něj koukal zhulený, docela se mi líbil :))
5.7.2009
RELEASE DIGEST: SSS012
Po delším informačním suchu způsobeném především nedostatkem času je tu další "díl" RELEASE DIGESTu. Subsonik Sound, jež se skrývá v katalogovém názvu pod skratkou SSS (hádám hádám, proč to asi není jen SS :)), je podle mě jeden z nejlepších labelů poslední doby, co se kvality produkce týče, a jsem rád, že se o něm zde mohu konečně zmínit. Již dvanáctý release od vzniku tohoto relativně mladého labelu nese tentokrát tvorbu InsideInfa.
Ticker se nejmenuje Ticker jen tak pro nic za nic, skrze celou skladbu se budeme setkávat se syntetickým pípáním, které pěkně odpípává do rytmu a sem tam dokonce zrychlí, asi jako C4 v Counter Strike ve varovném signálu "zdrhejte poldové, tohle kolo nebude Vaše"! Vokálů, jak je na SSS už skoro zvykem, se zde nedočkáte, o to víc ale vyniká propracovaná basová linka propůjčující skladbě luxusní porci energie.
Na druhé straně je "vyrit" remix Subsonikova Sensoru, opět v úpravě InsideInfa. Pomalý nájezd s pady a hi-passovaným beatem se postupně rozjede do o něco méně energického tracku, než je kousek předchozí. Basa v některých částech upadá do pozadí a dává prostor melodii, což u neura vůbec není na škodu, spíše naopak.
Obě skladby jsou ale výborné a tento release si určitě zaslouží čestné místo ve vašem bagu, ať už skutečném, nebo digitálním. Go Subsonik Sound!

Tracklisting:
01. InsideInfo - Ticker
02. Subsonik - Sensor (InsideInfo Remix)
25.6.2009
RELEASE DIGEST: SUICIDE046
Ze země Pána Prstenů k nám připlouvají nejnovější TREiovy "vibes" pod vlajkou Klutova labelu Commercial Suicide. Novozélandský drak nám tentokráte připravil dvě pecky z takového klidnějšího soudku.
Áčková strana nese track s názvem Justify, který mi perfektně sedne k té slotě za okny (tzn. druhý stupeň povodňové aktivity). Přes táhlé pady výborně skloubené se zvuky velmi podobnými flétně a sem tam nějakým tím vokálkem se plynuje a bez velkých emocí dostaneme až k mocné dunivé subbase. Jak se track jednou rozjede, už se skoro nezastaví, přeruší jej jen jedna delší plocha zhruba uprostřed a po ní track pokračuje ve stejném tempu, v jakém před tím znenadání skončil. Aby taky ne, když jej pohání tak propracovaný beat.
Velmi podobného ražení je i béčková strana pojmenovaná Sound Down. Jak po stránce kompoziční, tak co se nástrojů týče. Akorát táhlá basa se nepohybuje už jen ve spodních frekvencích, ale má krásný filtrovaný reese vrch. Duní prostě nádherně, tak moc, že si díky ní skoro nevšímám beatu :) Stejně jako track první je i Sound Down taková klidnější skladba. Obě dvě mají ale jakési zvláštní kouzlo, díky kterému se zařadily mezi jedny z mých nejoblíbenějších za poslední dobu.

Tracklist:
01. TREi - Justify
02. TREi - Sound Down
20.6.2009
REPORT: High Contrast @ BREAK4BEATS (Fléda, 19.6.09)
Předem bych chtěl říct pár slov k povaze reportu - je zaměřen spíše subjektivně, pocitově a úvahově, než aby se zaobíral hranými kousky a přesnými časy. Žrouti tracklistů ostrouhají, já sám půlku tracků neznal , čtvrtinu zapomněl a upřímně, tužku a papír si kvůli tomu na takovou akci opravdu tahat nebudu.

Hlavním tahákem tohoto "vydání" BREAK4BEATS byl High Contrast (jak už jste asi usoudili z nadpisu) a ačkoliv byl tento usměvavý pán s ovcatým hárem a telefonem v ČR již několikrát, ještě nikdy jsem neměl tu čest slyšet ho naživo (stydím se). Proto jsem jeho účast na BREAK4BEATS na Flédě uvítal, zvlášt z důvodu, že v Brně studuji a měl jsem to tedy pěkně po ruce (což se nakonec ukázalo jako úplně k ničemu, stejně jsem musel přijet až z Jeseníku a navíc před večerem ještě řešit odhlášení z kolejí).

Před akcí jsem si tipnul pár věcí, o kterých jsem si myslel, že zazní. Jmenovitě B-Complexovy Beautiful Lies, Apexův remix tracku Just One Second (původně od London Elektricity), High Contrastův remix Hometown Glory a nakonec ještě jeden remix, a to notoricky známé Pjanoo od Erica Prydze (samozřejmě remixovaný Lincolnem). Myslíte že opravdu zazněly? Čtěte dál!

Počasí akci bohužel moc nepřálo a ačkoliv jsem si moc přál, aby to byl open-air, nakonec jsem byl za "indoor" řešení velice rád. Na místo konání jsme s přateli dorazili už kolem deváté, abychom co nejdříve jednomu opozdilci koupili lístek. Jak jsme později zjistili, naše obavy o volné lupeny se ukázaly zcela jako hodně vtipné. Po menším okouknutí interiéru klubu jsme vyrazili na velký bar pro nějaký ten zlatavý mok a také poslechnout si VJE, která hrála na prakticky prázdnou halu s vyjímkou pár skupinek různě roztroušených po prostoru. Osobně mám tuhle DJku ze "stáje" Redrumu docela rád, má takový příjemný melodický a trošku odpočinkový styl, ale když na to přijde, nebojí se i přitvrdit. Minuty ubíhaly, my se posilňovali vším možným a sem tam jsme si skočili na chvíli před VJE, když tam zrovna pustila nějaký vyjímečný track (konkrétně mě napadá nová deska Treie, která se zde velmi brzo objeví pod hlavičkou Release Digestu). Po zhruba hodince a půl ji vystřídala Terqua, kterou jsem také viděl a slyšel poprvé - a bylo to dobré. Ve srovnání s VJE hrála tvrději a energičtěji, což šlo podstatně poznat na davu, jež se docela rozpohyboval. Jelikož se od začátku akce dovnitř hrnuli lidé proudem, měla Terqua už docela početné obecenstvo na rozehřívání. Po ní se na stagi objevil týpek, který se na svých stránkách chlubí tím, že je asi nejlepší český DNB DJ - tedy Sayko. Sety, které měl na webu k dispozici mě o tom ale vůbec nepřesvědčily, byl jsem tedy docela zvědavý, jak se vytáhne. Musím uznat, že reputaci, kterou si u mě zkazil nudnými neury na webu, si na Flédě docela získal zpět. Jeho set byl dobrý, sem tam mu sice do sebe tracky trochu nesedly (myšleno co se melodie týče), ale technicky to bylo zahrané velmi dobře a pecky, které hrál, dávaly lidem docela zabrat. Mimo jiné zde padly také první dva tracky z mého výběru, Beautiful Lies a Hometown Glory. Čas neskutečně pomalu ubíhal a lidí neskutečně rychle přibývalo. Dva velké větráky umístěné na pódiu nedovětraly dál než k prvním dvěma řadám, v sále začalo být nebezpečné vedro a molekuly kyslíku by se jeden nedohledal. Prostě příprava na hlavní číslo noci se vším všudy. Kolem jedné hodiny se za mixákem konečně objevila kudrnatá hlava (ovšem bez telefonu) a okamžitě inkasovala mohutný...potlesk? (nevím, jak bych souhrnně nazval ten pískot, řev, tleskání a ruce nad hlavami, možná support.) Teplota v sále projistotu stoupla ještě o pár stupňů a mít vlastní prostor se stalo opravdovým luxusem - před vchodem se totiž stále vinul dlouhatánský had lidí, čekajících na vstup do toho pekla, a vevnitř už tak nebylo k hnutí. Výsledek si asi dokážete všichni představit. A High Contrast hrál DLOUHO (podle lineupu 2h, ale mně to připadalo spíše jako věčnost). Abych se přiznal, nikdy jsem nebyl velký fanda stahování a poslouchání setů, a tak jsem neměl vůbec přehled o tom, jak Lincoln v poslední době hraje. Vzhledem k jeho produkci a setům, které jsem slyšel pravda již hodně dávno, jsem čekal, že to bude show plná liquidu a víceméně jenom liquidu, ale High Contrast mě opravdu překvapil. Liquidem sice začal, ale posléze přitvrdil a přes jump-up se dostal až na SPORnou úroveň zahrnující třeba i tvorbu Eda Rushe & Opticala (a samozřejmě Spora, kdyby někomu nedošla ta divná slovní hříčka :)). Ono by to vůbec nevadilo, ale místy mě štvalo, jak mezi styly přelétával. Liquid funk a neura jsou docela divné spojení (neříkám, že to nejde) a HC se je nestyděl střídat jak Charlie Sheen holky. Set mi celkově nepřišel moc promyšlený, spíš jako by Lincoln hrál to, co mu jako první přišlo pod ruku - a co se mého DJského snažení týče, opět mě něco málo povzbudil fakt, že nikdo není dokonalý ? i jemu sem tam něco nesedlo a některé přechody byly malinko násilnější, než bylo asi původně zamýšleno. Co se liquidu týče, HC hrál hodně nové věci, dost jich bylo z kompilací Confidential a Sick Music. Ano, zazněly zde i druhé dva kousky z mé tipovačky, Pjanoo a Just One Second (která mě pokaždé dostane do sedmého nebe, nehledě na to, kolikrát jsem ji už slyšel). Trošku jsem se divil, ale podruhé zazněla i Hometown Glory a mám pocit, že nakonec zazněla podruhé i Beautiful Lies (za to bych však ruku do ohně nedal). Když se to ale vezme kolem a kolem, komu to vadí ? zapařil bych si na to, i kdyby to hrálo desetkrát. Lidé si akci v rámci možností užívali a pot se dal ždímat bez rozdílu ze všech. Jediná škoda byla, že se na to nedalo kvůli nedostatku prostoru skoro vůbec pařit. Z nějakého důvodu se navíc většina lidí drala dopředu zrovna místem, kde jsem stál já, a to mi na štěstí také moc nepřidalo. Když se po své show nakonec Lincoln vyměnil z X.morphem, jako zázrakem se půlka parketu uvolnila. Drtivá většina lidí se přišla podívat jen na High Contrasta (což je docela pochopitelné), takže bych po jeho odchodu opravdu nechtěl stát frontu u šatny. Na X.morpha jsem upřímně už tak zvědavý nebyl, vidím ho skoro každé pondělí v Perpetu, tak jsem si ještě trošku zazvěřil, když k tomu byl konečně prostor, a následně se odmotal oddychnout si na breakovou stage a něčím se osvěžit. Mé iluze o opakování tracků šly pak totálně do háje - takový Chubrub (Ed Rush & Optical) zazněl za večer MINIMÁLNÉ čtyřikrát, ne-li vícekrát, a také do DNB remixovaná The Hand That Feeds od Nine Inch Nails (další moje srdcovka) rozhodně hrála tak dvakrát nebo dokonce i třikrát. Na Blujajtovy naspeedované bumbácy jsem už neměl ani náladu, ani energii. Nakonec jsme zmizeli pryč někdy kolem půl šesté do rána stejně sychravého, jako byl celý den před ním.

A zhodnocení na závěr? Abych se přiznal, od Lincolnova setu jsem si sliboval trošku víc, ale dost možné je to, že mi úsudek trošku kazil ten příšerný nával (který se však dal předpokádat). Poslouchat energické pecky, jaké hrál, uvězněn ve spleti lidských těl bez možnosti pohybu není úplně eňo-ňůňo. Tak jako tak, bude to jeden ze zážitků, na který ještě hodně dlouho nezapomenu.

Svůj souhlas či nesouhlas s reportem můžete vyjádřit v commentech (ale slušně prosím).
20.6.2009
RELEASE DIGEST: NSGNL003
Dnešní kousek k nám přichází od našich německých sousedů, konkrétně na labelu Neosignal. Obě skladby jsou pro tento label zcela typické a dá se říci, že jsou si vlastně i velmi podobné. Jako většina tvorby této dvojky jsou i skladby Mammoth / Sore Point minimalistické neuro s parádně přefiltrovanou basou, která je výborně roztažená do sterea. Rozpohybovává ji lehký beat (v případě druhé skladby poněkud polámanější), který si ovšem šlape pěkně a udává skladbám dobré tempo. V obou případech je beat s basou doplněn opakujícími se syntetickými "výkřiky" (tím myslím spíše délku trvání toho zvuku, ne jeho charakter). O Mamuta se postarali samozní majitelé labelu Neosignal, Phace s Misanthropem, k Sore Pointu si Phace přizvali holandskou pomoc v podobě Noisie (že by dovoz zásob z tamějších coffee shopů? :)). Já osobně tupé neuro, jakým by mohl leckdo tento vinyl nazvat, rád nemám, ale Phace a Misanthrop to nějakým kouzlem dokáží zařídít tak, že se jejich tracky od "standartního tupého neura" něčím liší a jsou svým způsobem zajímavé (doufám, že ne jen pro mě - svůj souhlas či nesouhlas můžete vyjádřit v commentech).

Tracklist:
01. Phace & Misanthrop - Mammoth
02. Phace & Noisia - Sore Point
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17