[ Webhosting profitux.cz ]
31.12.2010
Report: CONNECTION INDOOR @ Klub Mlýnice, Jeseník, 18.12.2010
aneb pohádka o tom, jak Mlýnice k dramendbejzu přišla

Za sedmero horami, devatero řekami a asi stopadesáti lesy bylo jednou jedno malé městečko jménem Jeseník, a v tom městečku byl jeden malý klub jménem Mlýnice. Lidé s náročnějším hudebním a společenským vkusem se tomu "klubu" však zdaleka vyhýbali a jeho jméno vyslovovali s neskrývaným opovržením, v jeho útrobách totiž vládla diskofilie, lákající každý weekend spousty lidí v bílých tričkách, s nagelovanými palicemi a opravdu nevyhraněným hudebním vkusem. Jenže bavit se u pouštění hudby z archivu Evropy 2 za posledních 5 let při pití lahvového piva za 50 korun nemůže nikomu vydržet věčně, a tak i návštěvnost klubu začala postupně upadat. Bez toho, aby diskofilie mohla vysávat peněženky nebohých diskantů, začala slábnout, až její moc opadla na takovou úroveň, že leckterou sobotu zel sál klubu prázdnotou. Ale jiným stylům hudby se klub přesto neotevřel.

Až doteď.

Radostná novina o chystané drumandbassové revoluci proběhla okolím jako blesk a vyvolala znechucení, úžas a také pořádnou vlnu zvědavosti. Stejně jako většina lidí jsem si tenhle troufalý experiment nemohl nechat ujít ani já, a proto jsem už chvíli po deváté, kdy měla party oficiálně začínat, nedočkavě přešlapoval ještě s pár lidmi přede dveřmi klubu. Avšak po vstupu dovnitř mě čekalo překvapení v podobě ticha - jen pár postav rozesazených okolo stolečků a za pultíkem pobíhající nervózní DJové s personálem klubu. Prý že problémy s mixem, že se to snad co nejdřív vyřeší. "Ach ta příprava, kluci", pomyslel jsem si a odebral se na bar. Pivo stále za 50...takže jednoho kapitána prosím a doufám, že bude brzo namíchaná ta absintová limonáda. Otázku "co teď" nakonec vyřešil opodál stojící fotbálek.

V momentě, kdy jsme se od něj zpocení odlepili, na stagi už to dunělo v breakbeatovém rytmu, místa k sezení se pomalu začala plnit přicházející mládeží a na parketě si ulítával jediný polák, který se do té doby stihl řádně nalít. Nezbývalo než užívat si dostatku místa na baru, odkud měl člověk zatím krásný přehled o celé scéně v klubu, a čerstvé limonády, která chutí i cenou stčila do kapsy valnou většinu nabízeného alkoholu.

Až s odbitím půl jedenácté se beat konečně zrychluje - za pultem stále 2Nine, ale z reproduktorů se line liquid funk, co to? Cybassův remix geniálního tracku My Girl od Madman & Poets, Netskyho I Refuse a různé více či méně provařené věci ve stylu Viper Recordings. Tak nějak jsem čekal trošku temnější výběr, ale na druhou stranu, není na škodu poslouchat taky chvilku něco jiného. Na to, kolik je už hodin, je ale parket stále podezřele prázdný. Počet osob před DJem vzrostl dokonce na pět a půl, bar se zaplnil a fotbálek už je v masivním obležení vášnivých hráčů, které při troše smůly do rána neopadne. Objednat si pití začíná činit stále větší obtíže vzhledem k rychlosti (nebo spíše pomalosti) obsluhy a k mému vzteku navíc nejsem puštěn ven při pokusu o konzumaci přátelského špeka se starými známými. Že prý by v tom měli zmatek? to je tak těžké opatřit si obyčejné razítko? Nicméně vyhazovač je neoblomný. Ani spásný nápad, ať mi nakreslí fixou na čelo třeba píču, nepomáhá. Nakonec úsilí vzdáváme, ok, chtěli jste to, máte to mít. Kam se poděli slibovaní "pohodoví lidé, kteří nás pustí tam a zpět kolikrát jen budeme chtít", ví jen Chuck Norris, ale vzhledem k rozhovoru vyslechnutému na začátku party odhaduji, že je na vině dosti nevybíravý přístup majitele klubu. Jenže slib je slib a špek je špek, odcházíme tedy na druhý konec klubu, škrtám zapalovačem a za chvíli jsou důkazy pryč. Zbyl jen dým, mísící se s mlhou na parketě a dýmem od jiných lidí ve stejné situaci.

Za pultíkem se někdy v průběhu našich peripetií objevila postava druhá - kdo jiný než INdex, vyznavač ostře řezaných beatů ostře vyřezaných do asfaltových placek. Proud tetrahydrocannabinolů zaplavuje můj mozek právě včas, kluci přechází ze zpívánek ke své klasičtější selekci - a funguje to. Lidí na parketě přibývá a pomalu nastává půlnoc. Oba DJové zmizli někam pod pult, moje sluchovody zachycují intro Last Days of Disco (Blokhe4d) a můj úsměv se roztahuje do blaženého úšklebku. Tak je to tady, poslední den disca v disco clubu Mlýnice. Splněný sen?

Sekundu ticha trhá řev sirény oznamující peklo, které co nevidět přijde. Hustota mlhy dosahuje kritických hodnot stejně jako hustota lidí na parketě. Les rukou, hlasivky na plný výkon a zpoza mlhy se vynořují dvě postavy v plynových maskách, ale už ne jako INdex b2b 2Nine, ale Flachsfabrique Therapists. Vřava na parketě se mění v čiré šílenství. Z toho co následuje poznávám pár věcí od Custom Soldiers a Black Sun Empire, horkou novinku Dessert (Miss Redflower & Neonlight), obě strany nejnovějšího releasu Red Light Recordings (Run It Red Remix a Hammerhead), něco od Xilenta a pár kousků z Ammunition Recordings, stejně jako ostré beaty Audia a Apexe, jednu starší pecku od Ewuna, nebo i takového Kubraka. Každý drop je doprovázen jásotem nadšených partypeople a já si to uprostřed vší té vřavy užívám na plné pecky. Z tranzu mě vytrhává až dubstepová vložka, kterou překvapivě většina lidí pobírá naprosto bez problémů. Už taky byl na čase nějaký ten oddych, ale rozhodně ne na dlouho - nějaké tři tracky (hodně málo času na objednání drinku při situaci na baru) a dnb je zpět na scéně. 2Nine mizí užít si zbytek párty a v klubu se objevuje drobná blondýna v doprovodu vysokého chalána se střapatou, tež blonďatou hlavou. To přišli IM Cyber a Flautistar, ale nezůstávají dlouho. Odcházejí nasát atmosféru party, zatímco nahoře za gramofony INdexovi ubíhá poslední půlhodinka jeho setu. Zaznívá ještě Ambush od Kubraka, Stigma od Noisie, Black Sun Empire - The Cooler (Audio Remix), Are You There taktéž od BSE, Golden Cities od Blokhe4d a pár dalších věcí, nenávratně ztracených v některé z děr mé hlavy.

Jenže čas je neúprosný a nastupuje headlinerka Cyberka a s ní bohužel pár trapných pauz způsobených Flautistarovým vrtáním se v CD playeru. Poté už se ale rozjíždí podmanivý příběh z rovin neuro-deepu, podle čehož se také mění atmosféra na párty, obecenstvo zlehka prořídlo, síla teasů poněkud zeslábla a lidé se houpou pomaleji, přelaďují na jinou vlnu, uvolňují se... A to je dobře, jinak by si nemohli vychutnat exkluzivní doprovod na sopránovou flétnu v podání Flautistara, jehož vystoupení mě doslova fascinuje - spojení drumandbassu a živé hry na hudební nástroj je pro mě úžasná kombinace a zrovna sopránová flétna jako by k tomu deepu byla přesně určena. Část tanečníků se dokonce přesunula na stupínek před DJe a je to občas docela zábavné pozorovat - některé slečny vypadají, jako by přišly na normální sobotní diskotéku (což není vlastně ani tak nepravděpodobné), na druhou stranu holčina s respirátorem sklízí můj zdvižený palec. Show IM Cyber a Flautistara mě neskutečně baví a je samotné baví zřejmě taky, soudě podle úsměvu na tváři Cyberky. Nechávám se unášet houpavými beaty a čas začíná ubíhat zase nebezpečně rychle...

Alkoholu v krvi přibývá, lidí zlehounka ubývá a ze vzduchu pomalu mizí poslední zbytky kyslíku. I samotné IM Cyber dochází stanovený čas (i když v první polovině noci se na lineupy očividně moc nehrálo) a střídá ji poslední z lokálních "sypačů", DJ P.S. V deepových kolejích nezůstává ani chviličku a pomalu přitvrzuje. Moc dobře sám za tu dobu ví, co mají v Jeseníku rádi. V paměti mi zůstává už jen DaVIP ? Deffecta, víc už hlava není schopná pojmout. Sevření hudby nechce povolit, ale únava je neodbytná, močový měchýř nebezpečně plný a dehydratace dosahuje neúnosné míry.

Po splnění potřeb se vracím se akorát na INdexův návrat na b2b s P.S.kem a nestíhám se divit, co tam ti dva předvádějí za šílenosti a kolik lidí je stále v ráži vlnících se na parketě. Není se ale čemu divit, jejich tvrdý a dynamický mix je těžké ignorovat vsedě - vycucne z člověka i ten poslední kousek energie, a pak už přichází jen ticho a důležitě se cítící vyhazovač informující poslední pozůstalé o konci party...

Odchod domů je ve znamení úprku před paprsky slunce a ledovým chladem. V hlavě mi krom blikající kontrolky nedostatku spánku krouží už jen jediná myšlenka: "Něco takového Mlýnice ještě NIKDY nezažila!"

________________________________

Po přečtení reportu se kdekdo možná bude divit, proč je napsaný tak, jak je napsaný. Vysvětlení je nasnadě - psát report na akci, na které jsem sám hrál, je poněkud zvláštní. A vzhledem k tomu, že měl být pověšen i na stránkách xbassu pro širší veřejnost, rozhodl jsem se napsat jej z pohledu "anonymního návštěvníka", což můj problém s psaním o své osobě celkem elegantně vyřešilo.

Máte-li chuť osvěžit si atmosféru party i nějakými těmi fotkami, poslužte si. A pro fajnšmekry tu máme dokonce i videjko z produkce Flachsfabrique TV zachycující některé z popisovaných momentů ;)

Photos by Gounes & Monkey
<a href='http://galerie.mlynice.eu/v/20101220/?g2_page=1' class='url' target='_blank'>vstup do galerie</a>
vstup do galerie
Photos by Skaddi
<a href='http://www.monsterbeat.cz/fotky/connection-indoor-18122010-by-skaddi.html' class='url' target='_blank'>vstup do galerie</a>
vstup do galerie
A na závěr slíbený videosestřih...
30.12.2010
MINIreport na FULLHAUS @ H-Club, Šumperk, 29.12.2010
Je půl druhé odpoledne. Systémy pro podporu interakce s okolním světem pomalu nabíhají, na sítnici dopadají první sluneční paprsky, do mozku pomalu přichází hlášení o škodách. Dehydratace na 92%, hlad, nová vrstva dehtu na plicích, tělesná hmotnost nižší o 3 kila, opět nakopnutý palec a žaludek ve velmi nestabilním stavu. Pohled do peněženky se těžce nedoporučuje...

Není pochyb, včerejší předsilvestrovská party v šumperském H-Clubu byla krutá, dokonce o moc krutější, než jsem sám čekal. Fejsbůková stránka akce sice napovídala více jak čtyřmi sty lidmi s potvrzenou účastí, jenže známe fejsbůk a známe lidi, že? Nicméně Pixieho jméno na lineupu je docela solidní tahák, na to se nesmí zapomínat, a v kombu s Phillipem TBC funguje ještě lépe (ironií bylo, že z naší mnohohlavé jesenické support crew tam kvůli zmíněným dvěma nejel skoro nikdo). Jako lineupový zmlsanec se sám divím vlastní účasti, nicméně podpora našeho zástupce za mixpultem INdexe posloužila jako dobrá záminka a kombinace neobvyklého dostatku volného času, finančních prostředků a lidí nadšených pro nějakou tu akci udělala zbytek. Konec roku je třeba si užít. A stejný názor mělo asi více lidí - čísla na internetu moc nelhala a výsledkem byl totálně narvaný H-Club, místy až nepříjemně moc. Odhadovat velikost stáda sice moc neumím, nicméně takových 600 hlav za noc tam být klidně mohlo, naštěstí v celkem rozumném poměru párků a rohlíků (a vemte jed na to, že nemluvím o jídle). Prostě opravdový FULLHAUS. Mimochodem, ze srdce děkuji člověku, který vyvěsil na stagi cedule oznamující zákaz kouření (který se kupodivu i celkem dodržoval). Jaký by byl na parketě vzduch bez něj si nedokážu představit, ani takhle to nebylo nic extra a vycházky ven do arktické zimy na pár doušků čerstvého vzduchu byly příjemným zpestřením, probíhajícím úplně bezproblémově v porovnání s prvním indoor Connectionem u nás. Za vstupné v přijatelné výši 120ti korun prostě člověk dostal pásku na ruku a mohl si chodit kam a kdy se mu jen zlíbilo. Kromě toho pro mě však nemělo do nižšího patra valnou cenu chodit. Fotbálek stál za prd, jenže kdo nemaže, ten nejede a podle toho to také vypadalo. Dvě hry a stačilo. Podobně s pivem na baru. Dva půllitry chcanek stačily též, poté jsem musel přejít na tvrdší. Alespoň že cena té kvalitě celkem odpovídala. Roztomilá spodní pidistage pro své pidiobecenstvo duněla tekknem tak mocně, že to šlo cítit i v podlaze nahoře, kde prozměnu duněly skoro celou noc neura a nutily mě přemýšlet, jestli dneska DJs vůbec znají něco jiného, než toho Ódyja. Nemůžu si pomoct, ale jako by všichni hráli úplně to samé. Pravda, Phillip a Pixie z nastolené neurolinky občas vybočili, ale veskrze ničím, co by mi vyrazilo dech (o Phillipových hrátkách s beaty a styly nemluvím, to už je zase úplně jiná kapitola). Srdce mi zaplesalo jen u stařičkého Raidenova Fallin'... Stejně je nakonec jedno, co se line z repráků, hlavně když se lidi baví. A také že se bavili - až do časných ranních hodin, leckteří opravdu do posledního dechu, což krásně ilustroval týpek v momentě našeho odchodu spokojeně spící na zemi před spodním barem. No když musíš, tak holt musíš.

Sečteno a podtrženo - i přes své mouchy byla FULLHAUS luxusní party s naprosto luxusní atmosférou, parádně završující letošní rok. Big up pořadatelům, palce vzhůru prostorám (+ strategické pozici) klubu a doufám, že další akce nebudou jen o domácích jménech, ale že časem přibydou i nějaká zajímavější, zahraniční. Potenciál by tu rozhodně byl...

EDIT: Tak podle vyjádření pořadatele byl můj odhad návštěvnosti stejně docela vedle, a to o celých 200 lidí (celkový počet osob něco okolo čtyř set).
1