[ Webhosting profitux.cz ]
12.11.2010
Gemini - Blue EP
modrá je dobrá...
Thomas Slinger a.k.a. Gemini, čerstvá posila Lifted Music, jehož jste si mohli mimo jiné poslechnout na letošním Let It Rollu, nyní dokazuje, že to umí nejen s drumandbassem. V průběhu prosince mu totiž vyjde čtyřtrackové EP s názvem Blue na Inspected Records. A že Vám kníraté logo labelu přijde odněkud povědomé? Aby také ne, Inspected má totiž na svědomí známý Inspector Dubplate, velký hráč na poli youtube promotionu producentů. Za zmínku stojí, že vokály na celém EP má na svědomí Thomas sám (ale nejsem si jistý, jestli je to tak úplně výhra). Tracky Blue a Feel Stronger si můžete poslechnout již nyní (stačí kliknout na odkaz), na zveřejnění druhých dvou si ale budeme zřejmě muset ještě počkat.

Tracklisting:
01. Gemini - Blue
02. Gemini - And You
03. Gemini - Feel Stronger
04. Gemini - Rise & Fall
12.11.2010
Psychologické okénko, aneb je humanita opravdu humánní?
Dneska se mi cestou domů stala zajímavá příhoda. Těžko říct, zda opravdu tak zajímavá příjde i Vám, ale mě na ní doslova uchvátilo sledovat iluze lidí o pravdivosti svého jednání a jejich následnou ztrátu.

Jako každý druhý týden jsem se i dnes rozhodl chytnout vlak o jedné oplývající luxusní výhodou, a to takovou, že na rozdíl od všech ostatních vlaků jede bez přestupů a člověk se nemusí v Bludově cpát do zaprděných starých motoráčků, které občas ani kopec nevyjedou. Můj vychytralý záměr mi sice nakonec překazila kamarádka vytáhnuvší mne na ochutnávky vína, kde jsme se přece jen trošku zdrželi (degustace nemalého počtu z celkových 100 nabízených druhů nám dala docela zabrat), nicméně další spoj jsem se rozhodl stihnout (částečně také díky faktu, že bych dál musel stejně pít sám). Po příchodu k bankomatu mě bohužel čekalo nemilé překvapení ? na čtvrteční odpoledne poměrně nezvykle dlouhá fronta. Čas ovšem neúprosně tikal, do odjezdu vlaku zbývalo asi sedm minut a rozhodnutí tedy přišlo velice rychle, stejně jako následná otázka směřovaná blonďaté slečně, netrpělivě postávající na začátku fronty. Ale bohužel že prý také hodně spěchá. A stejně tak i dva frajírci za ní, kteří mě k mé nesmírné radosti informovali také o tom, že tam spěchají asi všichni, k čemuž si ještě přisadil o pár míst dál stojící vesnický fotřík, vzezřením vzdáleně připomínající zesnulého Smoljaka, že prý ať teda mažu hezky na konec.
Jako člověku poměrně citlivému na tón, kterým s ním lidé mluví, to ve mě okamžitě sepnulo paralelní obvod pro generování blbých keců, což se navenek projevilo nasraným vyštěknutím na dědkovu adresu, že se kvůli tomu nedostanu domů (kupodivu bez jediného sprostého slova). Na to pohotově zareagovala blond slečna, které se mě zřejmě zželelo (nebo nepospíchala až tak moc, jak mi svým soucitným pohledem prvně vsugerovala), a nabídla se, že mě teda pustí. Neváhal jsem ani vteřinku, což se ale vůbec nelíbilo prozměnu zase onomu podsaditému fotříkovi, který se posílen svým přesvědčením o spravedlnosti odlepil z řady, rozhodnut mi výběr z bankomatu překazit. V tu chvíli jsem sám nevěděl, co příjde. Adrenalinem nahecovaný čertík v podobě představy dát mu pěstí se dohadoval s mírumilovným andílkem uplatňujícím pádný argument, že kdybych mu jednu vrazil, vypadal bych jako ještě větší buran než on sám, ale než si to ti dva v mé hlavě vyříkali, otázku za mě vyřešil zbytek řady, jež dal fotříkovi celkem jasně najevo, že by to snad přece nemusel tak hrotit. Zatímco jsem s bušícím srdcem vybíral bakšiš potřebný k uplacení figury v modrém za přepážkou s logem českých drah, babky v řadě začaly klevetit o tom, kdo tedy že tu vlastně tak akutně nemá čas a tak dále, a mě bylo v tu chvíli naprosto jasné, že ten čas měli stejně všichni, jen se nikdo z nich původně nechtěl vzdát svého vystátého místečka ve frontě. Za necelou minutu jsem byl hotov, slečnu jsem obdařil upřímným úsměvem spojeným s poděkováním a fotříka prozměnu jízivou poznámkou, že ho ta chvilka snad nezabila. Ačkoliv jsem očekával snad cokoliv, ponížený výraz s náznakem soucitu, kapkou zahanbení a zahuhláním že "nee" to nebyl. Do vlaku jsem nakonec tak tak přece jen nastoupil...

Otázkou zůstává, jak by to dopadlo, kdyby v té řadě stála většina lidí podobného ražení jako onen fotřík, slepě si chránící své malé místečko na slunci na úkor druhých. To bych asi teď s nasupěným výrazem cestoval zpět na kolej rozhodnut zvolit radši přímý spoj o jedné následující den, naštvaný na to, že jsem se na nádraží nevydal o malou chvilku dřív. Přítomnost lidí se špetkou soucitu a bez přílišného pocitu vlastní důležitosti mě ale nakonec zachránila. V souvislosti s tím mě docela zajímá, jak dopadne online hlasování rozhodující o životě či smrti ruského umělce Olega Mavromattiho (více info zde) - v jeho případě bych ale asi neočekával tak milosrdný výsledek. Subjektivní pocit vlastní neotřesitelné pravdy a slepá nenávist lidí bez nadhledu, které svými kontroverzními kousky pobouřil, mu mohou pěkně zatopit. A anonymita a odcizení internetu tomu jen krásně napomáhají...
1