[ Webhosting profitux.cz ]
25.6.2009
RELEASE DIGEST: SUICIDE046
Ze země Pána Prstenů k nám připlouvají nejnovější TREiovy "vibes" pod vlajkou Klutova labelu Commercial Suicide. Novozélandský drak nám tentokráte připravil dvě pecky z takového klidnějšího soudku.
Áčková strana nese track s názvem Justify, který mi perfektně sedne k té slotě za okny (tzn. druhý stupeň povodňové aktivity). Přes táhlé pady výborně skloubené se zvuky velmi podobnými flétně a sem tam nějakým tím vokálkem se plynuje a bez velkých emocí dostaneme až k mocné dunivé subbase. Jak se track jednou rozjede, už se skoro nezastaví, přeruší jej jen jedna delší plocha zhruba uprostřed a po ní track pokračuje ve stejném tempu, v jakém před tím znenadání skončil. Aby taky ne, když jej pohání tak propracovaný beat.
Velmi podobného ražení je i béčková strana pojmenovaná Sound Down. Jak po stránce kompoziční, tak co se nástrojů týče. Akorát táhlá basa se nepohybuje už jen ve spodních frekvencích, ale má krásný filtrovaný reese vrch. Duní prostě nádherně, tak moc, že si díky ní skoro nevšímám beatu :) Stejně jako track první je i Sound Down taková klidnější skladba. Obě dvě mají ale jakési zvláštní kouzlo, díky kterému se zařadily mezi jedny z mých nejoblíbenějších za poslední dobu.

Tracklist:
01. TREi - Justify
02. TREi - Sound Down
20.6.2009
REPORT: High Contrast @ BREAK4BEATS (Fléda, 19.6.09)
Předem bych chtěl říct pár slov k povaze reportu - je zaměřen spíše subjektivně, pocitově a úvahově, než aby se zaobíral hranými kousky a přesnými časy. Žrouti tracklistů ostrouhají, já sám půlku tracků neznal , čtvrtinu zapomněl a upřímně, tužku a papír si kvůli tomu na takovou akci opravdu tahat nebudu.

Hlavním tahákem tohoto "vydání" BREAK4BEATS byl High Contrast (jak už jste asi usoudili z nadpisu) a ačkoliv byl tento usměvavý pán s ovcatým hárem a telefonem v ČR již několikrát, ještě nikdy jsem neměl tu čest slyšet ho naživo (stydím se). Proto jsem jeho účast na BREAK4BEATS na Flédě uvítal, zvlášt z důvodu, že v Brně studuji a měl jsem to tedy pěkně po ruce (což se nakonec ukázalo jako úplně k ničemu, stejně jsem musel přijet až z Jeseníku a navíc před večerem ještě řešit odhlášení z kolejí).

Před akcí jsem si tipnul pár věcí, o kterých jsem si myslel, že zazní. Jmenovitě B-Complexovy Beautiful Lies, Apexův remix tracku Just One Second (původně od London Elektricity), High Contrastův remix Hometown Glory a nakonec ještě jeden remix, a to notoricky známé Pjanoo od Erica Prydze (samozřejmě remixovaný Lincolnem). Myslíte že opravdu zazněly? Čtěte dál!

Počasí akci bohužel moc nepřálo a ačkoliv jsem si moc přál, aby to byl open-air, nakonec jsem byl za "indoor" řešení velice rád. Na místo konání jsme s přateli dorazili už kolem deváté, abychom co nejdříve jednomu opozdilci koupili lístek. Jak jsme později zjistili, naše obavy o volné lupeny se ukázaly zcela jako hodně vtipné. Po menším okouknutí interiéru klubu jsme vyrazili na velký bar pro nějaký ten zlatavý mok a také poslechnout si VJE, která hrála na prakticky prázdnou halu s vyjímkou pár skupinek různě roztroušených po prostoru. Osobně mám tuhle DJku ze "stáje" Redrumu docela rád, má takový příjemný melodický a trošku odpočinkový styl, ale když na to přijde, nebojí se i přitvrdit. Minuty ubíhaly, my se posilňovali vším možným a sem tam jsme si skočili na chvíli před VJE, když tam zrovna pustila nějaký vyjímečný track (konkrétně mě napadá nová deska Treie, která se zde velmi brzo objeví pod hlavičkou Release Digestu). Po zhruba hodince a půl ji vystřídala Terqua, kterou jsem také viděl a slyšel poprvé - a bylo to dobré. Ve srovnání s VJE hrála tvrději a energičtěji, což šlo podstatně poznat na davu, jež se docela rozpohyboval. Jelikož se od začátku akce dovnitř hrnuli lidé proudem, měla Terqua už docela početné obecenstvo na rozehřívání. Po ní se na stagi objevil týpek, který se na svých stránkách chlubí tím, že je asi nejlepší český DNB DJ - tedy Sayko. Sety, které měl na webu k dispozici mě o tom ale vůbec nepřesvědčily, byl jsem tedy docela zvědavý, jak se vytáhne. Musím uznat, že reputaci, kterou si u mě zkazil nudnými neury na webu, si na Flédě docela získal zpět. Jeho set byl dobrý, sem tam mu sice do sebe tracky trochu nesedly (myšleno co se melodie týče), ale technicky to bylo zahrané velmi dobře a pecky, které hrál, dávaly lidem docela zabrat. Mimo jiné zde padly také první dva tracky z mého výběru, Beautiful Lies a Hometown Glory. Čas neskutečně pomalu ubíhal a lidí neskutečně rychle přibývalo. Dva velké větráky umístěné na pódiu nedovětraly dál než k prvním dvěma řadám, v sále začalo být nebezpečné vedro a molekuly kyslíku by se jeden nedohledal. Prostě příprava na hlavní číslo noci se vším všudy. Kolem jedné hodiny se za mixákem konečně objevila kudrnatá hlava (ovšem bez telefonu) a okamžitě inkasovala mohutný...potlesk? (nevím, jak bych souhrnně nazval ten pískot, řev, tleskání a ruce nad hlavami, možná support.) Teplota v sále projistotu stoupla ještě o pár stupňů a mít vlastní prostor se stalo opravdovým luxusem - před vchodem se totiž stále vinul dlouhatánský had lidí, čekajících na vstup do toho pekla, a vevnitř už tak nebylo k hnutí. Výsledek si asi dokážete všichni představit. A High Contrast hrál DLOUHO (podle lineupu 2h, ale mně to připadalo spíše jako věčnost). Abych se přiznal, nikdy jsem nebyl velký fanda stahování a poslouchání setů, a tak jsem neměl vůbec přehled o tom, jak Lincoln v poslední době hraje. Vzhledem k jeho produkci a setům, které jsem slyšel pravda již hodně dávno, jsem čekal, že to bude show plná liquidu a víceméně jenom liquidu, ale High Contrast mě opravdu překvapil. Liquidem sice začal, ale posléze přitvrdil a přes jump-up se dostal až na SPORnou úroveň zahrnující třeba i tvorbu Eda Rushe & Opticala (a samozřejmě Spora, kdyby někomu nedošla ta divná slovní hříčka :)). Ono by to vůbec nevadilo, ale místy mě štvalo, jak mezi styly přelétával. Liquid funk a neura jsou docela divné spojení (neříkám, že to nejde) a HC se je nestyděl střídat jak Charlie Sheen holky. Set mi celkově nepřišel moc promyšlený, spíš jako by Lincoln hrál to, co mu jako první přišlo pod ruku - a co se mého DJského snažení týče, opět mě něco málo povzbudil fakt, že nikdo není dokonalý ? i jemu sem tam něco nesedlo a některé přechody byly malinko násilnější, než bylo asi původně zamýšleno. Co se liquidu týče, HC hrál hodně nové věci, dost jich bylo z kompilací Confidential a Sick Music. Ano, zazněly zde i druhé dva kousky z mé tipovačky, Pjanoo a Just One Second (která mě pokaždé dostane do sedmého nebe, nehledě na to, kolikrát jsem ji už slyšel). Trošku jsem se divil, ale podruhé zazněla i Hometown Glory a mám pocit, že nakonec zazněla podruhé i Beautiful Lies (za to bych však ruku do ohně nedal). Když se to ale vezme kolem a kolem, komu to vadí ? zapařil bych si na to, i kdyby to hrálo desetkrát. Lidé si akci v rámci možností užívali a pot se dal ždímat bez rozdílu ze všech. Jediná škoda byla, že se na to nedalo kvůli nedostatku prostoru skoro vůbec pařit. Z nějakého důvodu se navíc většina lidí drala dopředu zrovna místem, kde jsem stál já, a to mi na štěstí také moc nepřidalo. Když se po své show nakonec Lincoln vyměnil z X.morphem, jako zázrakem se půlka parketu uvolnila. Drtivá většina lidí se přišla podívat jen na High Contrasta (což je docela pochopitelné), takže bych po jeho odchodu opravdu nechtěl stát frontu u šatny. Na X.morpha jsem upřímně už tak zvědavý nebyl, vidím ho skoro každé pondělí v Perpetu, tak jsem si ještě trošku zazvěřil, když k tomu byl konečně prostor, a následně se odmotal oddychnout si na breakovou stage a něčím se osvěžit. Mé iluze o opakování tracků šly pak totálně do háje - takový Chubrub (Ed Rush & Optical) zazněl za večer MINIMÁLNÉ čtyřikrát, ne-li vícekrát, a také do DNB remixovaná The Hand That Feeds od Nine Inch Nails (další moje srdcovka) rozhodně hrála tak dvakrát nebo dokonce i třikrát. Na Blujajtovy naspeedované bumbácy jsem už neměl ani náladu, ani energii. Nakonec jsme zmizeli pryč někdy kolem půl šesté do rána stejně sychravého, jako byl celý den před ním.

A zhodnocení na závěr? Abych se přiznal, od Lincolnova setu jsem si sliboval trošku víc, ale dost možné je to, že mi úsudek trošku kazil ten příšerný nával (který se však dal předpokádat). Poslouchat energické pecky, jaké hrál, uvězněn ve spleti lidských těl bez možnosti pohybu není úplně eňo-ňůňo. Tak jako tak, bude to jeden ze zážitků, na který ještě hodně dlouho nezapomenu.

Svůj souhlas či nesouhlas s reportem můžete vyjádřit v commentech (ale slušně prosím).
20.6.2009
RELEASE DIGEST: NSGNL003
Dnešní kousek k nám přichází od našich německých sousedů, konkrétně na labelu Neosignal. Obě skladby jsou pro tento label zcela typické a dá se říci, že jsou si vlastně i velmi podobné. Jako většina tvorby této dvojky jsou i skladby Mammoth / Sore Point minimalistické neuro s parádně přefiltrovanou basou, která je výborně roztažená do sterea. Rozpohybovává ji lehký beat (v případě druhé skladby poněkud polámanější), který si ovšem šlape pěkně a udává skladbám dobré tempo. V obou případech je beat s basou doplněn opakujícími se syntetickými "výkřiky" (tím myslím spíše délku trvání toho zvuku, ne jeho charakter). O Mamuta se postarali samozní majitelé labelu Neosignal, Phace s Misanthropem, k Sore Pointu si Phace přizvali holandskou pomoc v podobě Noisie (že by dovoz zásob z tamějších coffee shopů? :)). Já osobně tupé neuro, jakým by mohl leckdo tento vinyl nazvat, rád nemám, ale Phace a Misanthrop to nějakým kouzlem dokáží zařídít tak, že se jejich tracky od "standartního tupého neura" něčím liší a jsou svým způsobem zajímavé (doufám, že ne jen pro mě - svůj souhlas či nesouhlas můžete vyjádřit v commentech).

Tracklist:
01. Phace & Misanthrop - Mammoth
02. Phace & Noisia - Sore Point
20.6.2009
RELEASE DIGEST: RAMM78
Přestože jsem nikdy jsem nebyl příliš velký fanoušek jump-upu, releasy s podpisem (nadpisem?) Sub Focuse si vždy rád poslechnu. Ona je také pravda, že (podle mě) špatný jump-up má už dneska vlastně své jméno - clownstep. K tomu má však Nick naštěstí daleko. Na jeho nejnovějším vinylu vycházejícím na Ram Records najdeme dva (jak jinak) tracky nazvané Rock It a Follow The Light.
Název prvního tracku dává tušit, že Nick dostal chuť pohrát si s elektrickou kytarou. Díky dlouhému a pomalému intru (ano, opravdu s kytarou) se skladba hodí spíše na začátek setu. Posléze se přidají syntetické linky a track se s vocoderem prohnaným "jump, jump, jump, jump,..." rozjede do solidní energetické pecky (tím "jump" si nejsem úplně jistý, Nick s vocoderem opravdu moc nešetřil). Kytara pak ustoupí do pozadí a prostor dostanou synťáky. Možná je to trošku škoda, protože ta kytara zní dobře, nicméně kdo jí chce víc, nechť si poslechne The Qemists, tady jsme na návštěvě u Sub Focuse.
Ve srovnání s trackem prvním je Follow The Light takové nenápadné béčko. Nenajdeme zde žádné atypičtější prvky, syntetickou linku doplňuje beat s relativně velkým počtem výšek (tzn. zní jako kdybyste vzali white noise, za pomocí sidechainu ho rozsekali na malé kousky a šoupli ho místo hajcek). Poslouchá se dobře, ale prostě to není kousek, která by mi nějak výrazněji utkvěl v paměti. Pro fanoušky jump-upu je tento vinyl povinnost, pro ostatní přinejmenším necelých 12 minut dobré hudby.

Tracklist:
01. Sub Focus - Rock It
02. Sub Focus - Follow The Light
17.6.2009
2NiNe says...
...TO READ MY BLOG!
...TO READ MY BLOG!
17.6.2009
Perfekcionismus - prokletí nebo požehnání?
Tak jsem si zase jednou máknul a nakódil si na blog podporu obrázků a videí. A protože jsem taky děsný perfekcionista a puntičkář, poopravil jsem k tomu snad všechny takové ty malé chybičky, které jsou pro kohokoliv jiného než mě víceméně neviditelné - jenže já o nich vím, pokaždé si jich všimnu a pokaždé mě malinko nadzvednou. Trvalo to dobrou půlku dne strávenou intenzivní prací a žhavením mozku (což je vlastně ještě docela málo), ale teď můžu konečně v klidu spát. Co v klidu, můžu spát s tím úžasným pocitem dobře udělané práce, práce vychytané do posledního detailu. Nabízí se otázka, jestli to za tu námahu vůbec stojí, ale moje odpověď zní "ANO". Možná právě perfekcionismus je vlastnost, která dělí ty hodně dobré od těch nejlepších, kteří prostě nemají klid, dokud nedosáhnou stavu, jež považují za dokonalost, nebo aspoň stavu dokonalosti blízkému. Když nad tím tak přemýšlím, jsem za tohle svoje malé prokletí docela rád. Ty hodiny práce strávené dotahováním detailů se nakonec stejně zúročí, bez ohledu na to, jak malé a bezvýznamné detaily to jsou...
13.6.2009
Malý krůček pro lidstvo, ale obrovský skok pro člověka
Asi si říkáte, jestli to nemám trošku domotané, ale nenechte se vyvést z míry, překopal jsem to zcela záměrně. Jak jste se mohli dříve dočíst na úvodní stránce v biu nebo v newskách, měl mi vyjít remix. A taky že vyšel a od 4. června je k dostání (myslím, že jen ve formě mp3) v eshopu labelu FiXT za $6.93, přímo zde. Všechny peníze z prodeje sice zůstanou labelu, nicméně ono to aní není to, oč vlastně běží. Ve skutečnosti to je celé jen o šíření slova - v tomto případě spíš jména. FiXT už má mezi lidmi jakž takž vybudované jméno, tzn. lidé chodí na jejich web a tam můžou zmerčit mezi jinými i můj remix, poslechnout si ho a říct si něco jako: "Sakra, tenhle 2NiNe je docela dobrej, nevydal toho víc?" Kromě toho, že se o mě takhle lidé dozví, to má také výborný vliv na sebevědomí. Jeden release prakticky NIC není, ale znamená to jednu věc, a to tu, že už ta hudba má určitou úroveň (i když teď s odstupem doby bych v tom tracku půlku věcí překopal) a hlavě, líbí se lidem. Takový boost je pro další tvorbu mnohem důležitější než těch pár centů, které bych si prodejem eventuelně vydělal (co si budeme nalhávat, kdo dneska platí za hudbu, když si za ty prachy může koupit třeba kýbl kuřecích křidýlek a album si pak stáhne přes torrent). Tímto postem bych chtěl tedy především poděkovat Klaytonu Scottovi (aka Celldwellerovi) a všem ostatním, kteří se na FiXT podílejí a pomáhají tak novým a neznámým umělcům šířit jejich hudbu. Good job guys, keep it real! (Vtipné na tom je, že si to z nich stejně nikdo nepřečte, protože neumí česky :)) A teď zase hurá slavit, první release Vám vyjde jen jednou v životě, tak je třeba to pořádně zapít :)
10.6.2009
RELEASE DIGEST: BSE011
Mám pocit, jako by mě někdo v Holandsku slyšel, jak si stěžuju, že poslední dobou nejsou žádné dobré releasy. Po BSE010, které nebylo svým soundem pro tento label příliš typické, přichází hned další deska s podpisem Eye-D. Ten s plantážníky z BSE ukutil rovnou dva tracky. První s názvem "Milkshake" Vám určitě zachutná. Je to sice samá syntetika, ale našlehaný je moc dobře. Chemicky znějící basa se mnohem více blíží klasickému BSE soundu. Ta je pak nasekána opět trošku pomalejším težkopádným beatem. Přidáme nějaké ty pady pro lepší chuť (eh, teda melodii), do směsi nalijeme trošku přefiltrovaných vokálů a pořádně rozmixujeme. Milkshake pak podáváme s brčkem a ledově vychlazený!
Ale ne tak vychlazený, aby nám z toho zatuhl mozek. Jaké by to bylo si můžete poslechnout v dalším tracku s názvem Brainfreeze. Techy beat se vrátil, reece už zní o něco míň chemicky, melodii tvoří opět dva, tři tóny. Ale energii má track dobrou a myslím, že se objeví ještě ve spoustě setů.

Tracklist
01. Black Sun Empire & Eye-D - Milkshake
02. Black Sun Empire & Eye-D - Brainfreeze
10.6.2009
RELEASE DIGEST: BSE010
Vinyl s krásně kulatým číslem nese kromě BSE i jméno němece N.Phecta. Když jsem poprvé slyšel ty dva tracky, které jsou na placce vyřezané, moc se mi nelíbily. Až po dalším poslechu jsem zjistil, že track č.1 s názvem Musclecar má jednu zajímavou vlastnost - a to tu, že opravdu dokáže vyvolat představu pístů bušících pod kapotou nadupaného křižníku silnic. Melodie si zde moc neužijete, Musclecar patří k tvrdším trackům, co u BSE vyšly. Techy beat a těžkopádná basová linka tvoří vražednou kombinaci a jsem opravdu zvědavý na reakce lidí, až to zkusím někdy zahrát naživo. Nakonec ale musím uznat, že jsem si tento počin docela oblíbil.
Taurine je Musclecaru docela podobný, musíte se však smířit s absencí té zabijácké basy. Do setu se dá zamíchat také celkem dobře a rytmus odsekává solidně, ale tak moc mě nezaujal. Melodie opět chybí, celý track je založen na jednom, maximálně dvou tónech něčeho, co zní jako přefiltrované mlácení do plechovky. Tuto stranu podle mě mohl zabrat nějaký jiný, lepší track. Nevěřím, že se Taurine stane větší hitovkou, ale to se teprve uvidí.

Tracklist:
01. N.Phect - Musclecar
02. Black Sun Empire & N.Phect - Taurine
9.6.2009
Zhodnocení 1. ročníku na FIT VUT
Aneb jak jsem se pro ty čtyři měsíce volna musel nadřít. Když jsem před rokem nastupoval ještě plný iluzí na novou školu, ani náhodou jsem netušil, čím si projdu.
Nejdříve napíšu pár slov o systému předmětů a zkoušek, ať vám je pak jasné, k čemu jsou ty body a kredity, o kterých se budu později zmiňovat.
Kredity slouží k "manipulaci" s předměty. Každý předmět je za učitý počet kreditů a při jeho udělání se vám tato hodnota strhne z kreditového maxima. Na bakalářské studium je vyhrazeno 180 kreditů. Velkou část z nich využijete na povinné předměty, za zbytek si pak můžete navolit, co je libo. Pro postup do dalšího roku je zapotřebí dosáhnout určitého počtu kreditů. Většinou ale není kreditů tolik, abyste si mohli zvolit víc než 2 nebo 3 volitelné předměty za semestr. Pokud jste opravdoví nerdi, lze požádat o navýšení kreditového stropu, ale pochybuju, že něco takového někdy využiju xD
Body jsou pak v rámci předmětů. Lze je získat účastí nebo plněním úkolů na cvičeních a v laboratořích, děláním projektů apod. Takto získané body zarovnává do stovky půlsemestrálka a semestrálka (většinou více jak 50b). U některých předmětů je nutné získat zápočet (tj. určitá podmínka, bez ní vás nepustí ke zkoušce), bývá to většinou získání určitého počtu bodů nebo například vypracování nějakého projektu. Většinou platí, že pokud se snažíte v průběhu roku, zkouškové je pak celkem v klidu - bodů máte nahnáno a zkoušku stačí dát za pár. Skoro všechny zkoušky jsou písemné.

První semestr
Na začátek nám přichystali následující porci předmětů:

IAS (Assemblery)
Jedničky a nuly. V tomhle předmětu se nás snažili naučit programování na té nejnižší úrovni - takže jsme se defakto učili pracovat s registry procesorů, binárními čísly a jazykem symbolických instrukcí NASM. Do předmětu patřila i cvika (ve kterých jsme mohli získat body), kde jsme získané dovednosti procvičovali v praxi. Většinou to nejhůře odnášely skupiny s cvikami na začátku týdne, které pak už jen varovaly ostatní, co přijde. Zkoušky byly v pohodě, předmět nebyl zas tak náročný ani těžký na pochopení.

IDA (Diskrétní matematika)
Věc pro opravdové labužníky. Kdesi jsem četl, že se nazývá diskrétní proto, že si přednášející nechá většinu věcí pro sebe, a nemůžu než souhlasit. IDA není matematika, nýbrž spíše nějaká zvrácená forma filozofie. Podivné teorie množin, čáry s maticemi a relacemi, grafy, zobrazení a kdejaké dalěí ohavnosti. Kovár Martin, doc. RNDr., Ph.D. to navíc vysvětloval dosti zmateně, takže z přednášek se moc pobrat nedalo. Klíčová byla tedy účast na cvičeních, kde se probíraly příklady z látky probrané na přednášce, doskrát i to bylo však málo. Druhá skupina, co měla Durnovou Helenu, Mgr., Ph.D., to měla prý o něco málo lepší (co jsem viděl přednášky tak mohu potvrdit). Body se daly nasbírat na domácích úkolech, které se naštěstí kolektivně řešily na nejmenovaných studentských fórech. Zkouška byla velká neznámá, na které mě nakonec zachránil příklad na relace a já těsně prošel.

ITO (Teorie obvodů)
Předmět, z něhož jsem měl lidově řečeno největší bobky. Pokud jste na střední neměli rádi tu část fyziky, kde se probírají různé elektrické jevy, součástky a obvody, ITO si rozhodně neoblíbíte. Počítání všemožných proudů, odporů, napětí apod. v obvodech na různém stupni šílenosti, o tom je ITO. Ježíš mě ale asi miluje, protože má tento předmět pod palcem kolega Kunovský, který je neskutečný dobrák a veselá kopa. Na začátku nám na rovinu řekl, že to nebude hrotit, protože na tu školu většina z nás šla kvůli úpně jiným věcem - v čemž měl ale velkou pravdu. Body byly rozděleny mezi půlsemestrálku, semestrálku a povinný projekt spočívající ve spočítání několika příkladů a jejich odevzdání v digitální podobě (opět thx fóra).

IUS (Softwarové inženýrství)
Nejvíce povídací předmět, veskrze skoro samá teorie. Byl zaměřen na management softwarových projektů, a to z různých pohledů. Přednášky inženýra Křeny byly docela poutavé a zábavné, druhý přednášející Kočí už tak dobře mluvit neuměl. Body šly získat za projekty (dokumentace, návrhy vývojových diagramů) a za zkoušku. Na tu jsem se učil stylem "nabiflovat skripta a použít". Nicméně zvládnout se to dalo za pár dní v pohodě i přes to, že jsem nebyl na většině přednášek. Ještě bych se mohl zmínit, že v rámci IUS jsme podstoupili knihovnický kurz IVIG, určený k tomu, aby nás seznámil se školní knihovnou, internetovými katalogy, zdroji informací, citacemi apod.

IZP (Základy programování)
Mnoha studenty nenáviděný předmět, který měl za cíl naučit nás aspoň trochu programovat v jazyce C. Většinou působil problémy hlavně lidem, kteří dříve nic neprogramovali. Céčko je na FIT jinak hodně populární a IZP je dobré (ne-li nutné) zvládnout, protože s programováním v něm a jemu podobných C++ a Javě se na FITu ještě později mnohokrát setkáte. Na semestr byly zadány čtyři projekty, které mi připravily hodně bezesných nocí. S projekty byla opravdu sranda, protože byl kolikrát problém pochopit, jak je myšleno zadání (to tvořilo kolikrát nejsložitější část celého projektu). Bohužel to je dost špatná vlastnost vzhledem k tomu, že jsou kladené dost přísné požadavky na dodržení parametrů projektu.

Intermezzo
Já osobně jsem byl celý první semestr vyjukaný jako vyoraná myš. První půlka byla OK, ale jak se začaly pomalu objevovat půlsemestrálky a blížit první deadline projektů, nervozita drasticky vzrostla a nepřestala až do konce. Prostě konstantní tlak. Byl jsem z toho pořád dost špatný a vážně jsem přemýšlel o přestupu jinam. Jenže volno po prvním zkouškovém netrvalo dlouho a přišel...

Druhý semestr
V druhém předmětu přibyly dva nepovinné předměty, které jsme si vybírali ze čtyř dostupných. Byly to ITW (Tvorba webů), ITY (Typografie a publikování), IJC (Jazyk C) a ISJ (Skriptovací jazyky). Na tvorbu webů bývá bohužel pravidelně nával a protože já debil se překlikl při přihlašování, skončil jsem nakonec s ITY a IJC. Povinné předměty vypadaly následovně:

IFY (Fyzika)
Další, mnohými proklínaný předmět, vedený FEKTem, sesterskou fakultou FITu (kterou máme všichni moc rádi). Přednášky byly nudné a ráno, a tak jsem na ně nechodil. Pro získání zápočtu bylo nutné navštěvovat (všechny!) laboratorní cvičení a vypracovávat z nich protokoly. Neskutečný opruz, ale bohužel podmínka k zápichu. Aspoň z nich byly nějaké body. Krom toho v IFY byly počítačová cvičení zaměřená tuším na Maple - také za body. Půlsemestrálka se docela dala s naučením se pár vzorců, na semestrálce bylo už bohužel nutné některé těžší příklady názorně počítat a vysvětlovat. V tomto případě me zachránil mp3 player maskovaný za kalkulačku (jež má jako součást firmware), v němž jsem měl nacpané všemožné vypočítané příklady, vzorce a jiné tahákové materiály. Byl to krutý boj, ale vyšlo to. Díky bohu, fyziku snad už nikdy neuvidím.

IMA (Matematická analýza)
Matematika ve své pochopitelnější podobě. V IMĚ se vyřádíte s derivacemi a integrály, s funkcemi, s jejich grafy apod. A to jak 2D, tak i 3D! Přednášky byly bohužel opět ubíjející, což zase znamená stěžejní cvika (s písemkou za body vždy na konci). To nám ještě zpestřovali domácími úlohami (rozdělovaným mezi týmy lidí, taktéž za body) a PC cvika (body, body, body). Půlsemestrálka nebyla, semestrálka se skládala z 6ti různých příkladů. Naštěstí k ní byly povoleny skripta (360 stránek velmi špatně pochopitelného čtení, do nichž se ale výborně zašíval tahák).

INC (Návrh číslicových systémů)
Defakto pokračování IAS z prvního semestru. Tentokrát ovšem z techničtější části - konstrukce logických obvodů pomocí log. prvků AND, OR apod., pak následné konstrukce složitějších obvodů a zařízení. Probírala se zde také teoretická stránka věci - booleovská logika a věci s ní související. Předmět obsahoval jen jeden projekt s FITkitem (podivnou věcí, která vypadá jako napůl obnažený časovač k C4, dostane se v knihovně na výpůjčku a cpe se do ní VHDL kód). Byl to asi nejjednodušší projekt za celý první ročník, nejhorší na něm bylo zprovoznění FITkitu a instalace potřebného SW. Na půlsemestrálku i semestrálku se dalo v pohodě naučit (z části z opory, z části ze slidů, z části ze starých písemek).

IOS (Operační systémy)
Dle mého názoru nejzajímavější předmět, probírající operační systémy z různých stránek. Vysvětluje se zde např. jak funguje souborový systém, stránkování paměti, co jsou to procesy a jak je synchronizovat, prostě hromada relativně zajímavých věcí. Body lze získat na zkoušce a dvou projektech, které jsou ale na velmi vysoké úrovni obtížnosti a opruzovosti. Doc. Vojnar svůj předmět bohužel bere až příliš vážně a tak i zkoušky z předmětu bývají opravdové síto. Hodně lidí to nedotáhne ani k zápočtu a i na třetím termínu zkoušek potkáte mrtě lidí. Je to jeden z předmětů, který prváci nejčastěji opakují, tak bacha na něj!

IPR (Prvky počítačů)
Poněkud nečekaně se pod líbezným názvem předmětu skrývá další pokračování, tentokrát ITA. Po prvním semestru jsem skákal radostí, že mám obvody za sebou, tady mi však sklaplo. To samé a ještě horší, naštěstí opět s doc. Kunovským. Spoustu bodů lze nahnat na relativně "user-friendly" cvikách. Zastřešuje to půlsemestrálka a semestrálka, které se naštěstí dají udělat bez jakékoliv znalosti předmětu. Pokud nemáte vyloženě smůlu, dostanete kotel bodů, i když písemku zgruntu natipujete. Mé díky patří Kunovskému, jinak by pro mě tenhle předmět byl pěkná osina v řiti (platí jak pro IPR tak ITO).

IJC (Jazyk C)
Rozšíření IZP o spoustu docela zajímavých věcí, klade si za cíl udělat z vás nabušeného kodéra. Nejzajímavější částí předmětu byly projekty (celkem za 30b), zkouška byla jednoznačně nejhorší peklo. Pokud nemáte v hlavě překladač, jde to jen hodně špatně. Je to jediný předmět, který jsem se rozhodl neudělat - projekty mi daly své a zkouška je formalita. Kredity za něj se budou hodit jinde.

ITY (Typografie a publikování)
Kurz o sazbě dokumentů a sazebním systému LaTeX vedený Ingem. Křenou. Opět docela zajímavý předmět, který hodně staví na projektech (bohužel místy nudných, ale lze za ně získat až 70b). Uzavírající zkouška je pak za 30 a je k ní povolen tahák formátu A4, na který není problém směstnat většinu potřebných příkazů LaTeXu i s troškou té teorie.

Závěr
Jak jsem byl první semestr mimo, tak jsem si to druhý vynahradil. Přes bláhové předsevzetí "budu chodit na přednášky" jsem nakonec byl na jejich naprostém minimu a řešil jsem hlavně cvika, projekty a laborky. Na zkoušky se stačilo naučit pár dní předem, jak na půlsemestrálky, tak na semestrálky. Prostě - lačes. Přestup jinam jsem nakonec (nejen) vlastní chybou prošvihl, ale když nad tím přemýšlím, možná bych ani nechtěl. Tahle škola má spoustu výhod a byla by škoda je zahodit. Stačí jen přežít začátky a zvyknout si, pak už to jde. Teď mě čekají zasloužené 4 měsíce volna a radši ani nechci vědět, co nám nachystají pak - zvěsti jsou ale děsivé xD
1 | 2